Tak nám to odstartovalo. Ředitel závodu Christian Prudhomme v sobotu odmával začátek 107. ročníku Tour de France, nejslavnějšího cyklistického závodu planety a největší sportovní akce tohoto roku. Divného roku. Zatímco dřív byli diváci natěšení, jak si užijí tři týdny cyklistické párty, teď nikdo neví, zda peloton dorazí opravdu až do Paříže. Navíc u toho nemůže být přímo na místě ani moc fanoušků.
Pro to, aby se z ekonomického hlediska nejdůležitější podnik roku odjel celý, dělají jeho pořadatelé maximum. Bez roušek a dezinfekce neudělá nikdo ani krok, závodníci a členové týmů jsou uzavření v bublině, do které se nikdo jiný nedostane. A zapomenout nesmíme, vedle těch dopingových, ani na COVID testy závodníků.
Kolem nich se strhla velká diskuse. Pravidlo „two-strike, team out“ asi vstoupí do dějin Tour. Jde o to, že když se v průběhu sedmi dnů objeví v týmu dva pozitivní případy, musí celý tým opustit závod. Nejprve se vztahovalo na kohokoliv v bublině, tedy i kuchaře, mechaniky a podobně. Po diskuzích přislíbila Mezinárodní cyklistická unie, že se bude toto pravidlo týkat pouze jezdců. Jenže to je v rozporu s nařízením francouzské vlády, a tak je, přes nelibost týmů, zase vše při starém.
Co je naopak úplně jinak, je slavnostní ceremoniál po etapě. Kdo se těšil na dřív nedílnou součást, tedy pódiové krásky, bude zklamán. Kvůli zdravotnímu riziku dívky, které vždy vítěze líbaly na tvář, chybí. Ostatně, kolik by toho taky pod rouškami bylo vidět… Tyto slečny ještě vloni pomáhaly lídrovi závodu do žlutého dresu. Ten si ale teď musí obléci sám, navíc v zákulisí, a na pódium už vyběhne v něm.
Jiná také musí být atmosféra. Jak to bude kolem trati v tuto chvíli těžko říct. Při vyhlašování vítěze a majitelů dresů to ale musí být mnohem smutnější. Pod pódiem to totiž dřív byla hlava na hlavě, teď je množství diváků v prostoru startu i cíle dost omezeno. Ale to asi cyklisté skousnou. Hlavní přeci je dojet do Paříže.