Nuda v boji o „žluťáka“? Pogačar řekl NE. Triumf na Tour si zaslouží
BLOG ROMANY BARBOŘÍKOVÉ | Tak tohle bylo něco! Všem těm, kteří byli před sobotní časovkou přesvědčeni, že Primož Roglič už letošní Tour de France vyhraje, vytřel jeho mladší krajan pořádně zrak. Tadej Pogačar předvedl podívanou, na jakou cyklistický svět hned tak nezapomene. A navíc potvrdil to, co bylo vidět celou druhou polovinu nejslavnějšího závodu světa. Že je velký bojovník. Za mě jedině dobře, protože i tento ročník byl z pohledu boje o žlutý dres ke konci už trochu nuda.
Když jsem před časovkou přemýšlela nad hlavním tématem blogu k závěru této Tour de France, napadlo mě toto: nesměřujeme po mnohaleté nadvládě týmu Ineos (dřív Sky) nyní s Jumbo-Visma k podobné závodní nudě? Tedy především v tom ohledu, že silný tým v určité fázi závodu získá žlutý dres a pak už celá sestava lídra jen kontroluje závod a nikomu toho příliš nedovolí.
Tak prý nesměřujeme, říkal nějaký pan Pogačar. Mladý Slovinec, který den po skončení Tour oslaví teprve 22. narozeniny, v sobotu ukázal, jak na to. Nebál se toho, a jak se říká, poslal to tam.
Svou jízdu proti chronometru a zároveň proti Rogličovi napálil od samého začátku a postupně ještě tempo a tím i tlak na svého staršího krajana zvyšoval. A byl úspěšný. Dokázal smazat zdánlivě pohodlný náskok muže ve žlutém a díky tomu získal tento cenný dres a zároveň vítězství v celém 107. ročníku Staré dámy pro sebe.
Na loňské Tour jsem slyšela velmi emotivní komentování jednoho kolumbijského kolegy, když jel o vítězství Egan Bernal, a toto jeho „vystoupení“ bavilo i ostatní novináře. Nedovedu si představit závěr letošní 20. etapy v podání slovinských komentátorů a už vůbec ne, jak to muselo vypadat v hospodách v této zemi se dvěma miliony obyvatel, z nichž byla určitě většina na nohou a sledovala, jak dopadne souboj mezi jejich chlapci.
Komu fandilo víc Slovinců, netuším, z mého pohledu si víc zasloužil zvítězit Pogačar. Důvodů je hned několik. Ten hlavní i pro cyklistického fanouška je, že předváděl větší show. Mnohokrát jsme od něj viděli pokusy o útok, které vždy okořenily dění na špici pelotonu. Ano, od muže ve žlutém se podobné akce až tolik neočekávají, pochopitelně. Ale sledovat, jak si v poklidu jede etapu obklopen svou žluto - černou letkou už taky po několika dnech omrzí.
Při těchto Pogačarových útocích se také zdálo, že je silnější než lídr pořadí. První souboj o vítězství v etapě sice ještě vyhrál Roglič, jenže v dalších sprintech v horských etapách už musel bývalý skokan na lyžích gratulovat mladšímu kamarádovi.
V královské etapě měl sice lepší den zase Roglič, ale Pogi, jak zní jeho přezdívka, ukázal tentokrát psychickou sílu a prohlásil, že pořád nic nevzdává a o žlutý dres bude dál bojovat. A taková prohlášení se musela líbit.
Pokud ještě to někomu nestačilo, Pogačarův výkon v sobotní časovce, kterým se zapsal do historie, přesvědčit musel.
A je tady ještě jeden důležitý faktor. U individuální časovky je jasné, že si tento úspěch musel vyjet sám (i když tedy vehementně tvrdil, že velkou zásluhu na něm má celý tým). Jenže on se musel spolehnout především sám na sebe ve většině etap letošní Tour.
Zatímco Rolgič byl vždy obklopen mnohdy i pěti či šesti týmovými kolegy, Pogačar takový luxus od svých parťáků z týmu UAE Emirates neměl. Uvidíme, jak se to změní třeba už do příští sezony.
Co po tomhle můžeme dál čekat od cyklisty, který má většinu kariéry teprve před sebou a jeho týmoví šéfové ho chtěli na závody Grand Tour poslat nejdřív letos, nebo spíš až za rok, je otázkou. Stejně jako co teď můžeme čekat od Rogliče. Ten si velké zklamání prožil už loni na Giru, kde se chybou připravil o lepší než konečné třetí místo, a teď přichází další, jistě ještě mnohem větší.
Určitě si za to vyslechne i kritiku. Po loňském Giru se on i celý tým poučili a na podzim vyhrál Vueltu. Přijde něco podobného i teď? Připravit se každopádně musí on i všichni ostatní na to, že kamkoliv pojedou a bude tam i Pogačar, nebudou to mít jednoduché.
