Není to JEN Vuelta. Rogličův hattrick je velmi cenný, poučil se on i tým
Hattrick. To je něco. Sportovní počin, který je výjimečný ve fotbale i hokeji. Dát tři góly v jednom utkání je paráda pro každého hráče. Ovšem tři vítězství v řadě na jedné cyklistické Grand Tour řadím ještě o něco výš. Už jen proto, že závodník musí mít super formu ne v jednom dni, ale hned tři roky v řadě a navíc po dobu dlouhých tří týdnů.
A právě to od roku 2019 předvádí Primož Roglič na Vueltě a España. Ano, už slyším argumenty některých, že je to jenom Vuelta, nedokázal to na Tour de France. Tam by se o tento kousek měl příští rok pokoušet jeho krajan Tadej Pogačar. Kdyby to vyšlo, byla by to pecka, v takto mladém věku, kdy je Pogačarovi teprve 22 let.
Jenže když to vezmeme z historického hlediska, byli na Tour ještě o kus lepší borci, třeba Miguel Indurain ovládl Starou dámu hned pětkrát v řadě. To na Vueltě je právě hattrick maximem, kterého zatím závodníci ve Španělsku dosáhli. Před Rogličem to byli Švýcar Tony Rominger a Španěl Roberto Heras. Ten Vueltu vyhrál celkem čtyřikrát, což je rekord v počtu celkových vítězství, ale mezi prvním a druhým titulem měl dvouletou pauzu.
Je pravda, že Tour de France je nejzvučnější a nejsledovanější Grand Tour, ale argument, právě v souvislosti s Rogličem, že jde „jen“ o Vueltu, prostě neberu. Když si vezmete třeba letošní osmnáctou etapu na Altu d’El Gamoniteiru, nebo v minulém roce pověstné Angliru, to jsou strmá stoupání, jaká budete na Tour hledat jen obtížně. Přitom na Vueltě nejsou žádnou výjimkou.
Samozřejmě ve Francii zase mívají závodníci na talíři větší porci kilometrů. Ale říct, že jde „jen“ o Vueltu, tedy něco snad méně náročného, to je dost odvážné. Ať jde o Giro d´Italia, Tour, či Vueltu, pořád jsou tady Roglič a spol. tři týdny v kuse (jen se dvěma volnými dny) v sedle a mnohdy v náročných podmínkách, které také nelze srovnávat už jen proto, že se jedná vždy o jiný měsíc v roce.
Navíc, i když vezmeme v potaz jen jediný ročník jedné Grand Tour, mohou tam cyklisté čelit různým podmínkám. Třeba na Tour 2019 jsme zažili teplý slunečný dojezd na Tourmalet a o týden později chladno a sesuvy půdy v Tignes. A také jsem na vlastní kůži poznala hodně vlezlou zimu, vítr a mlhu při předposlední etapě Vuelty 2019 na severu Španělska. Na druhou stranu ani teploty mezi 35-40 stupni Celsia byste na kole úplně nechtěli. A s tím vším se musí jezdci vypořádat.
Je pravdou, že ať už šlo o loňský, nebo ten letošní ročník, jde u Rogliče poté, co se mu přihodilo na francouzské Grand Tour, a to berte prosím hodně nadneseně, o jakousi cenu útěchy. Vždy byl totiž na Tour favoritem, předloni mu k triumfu chyběl opravdu kousíček, letos ho zase ovlivnily ošklivé následky pádu. Ale co by jiní cyklisté za vítězství na Vueltě dali! A také sám Slovinec si ho ohromně cení.
Stačí se podívat na výraz v jeho tváři, když šel zejména v posledních dnech Vuelty 2021 na stupně. Ať už jako vítěz etapy se svým tradičním telemarkem připomínajícím jeho skokanskou minulost, nebo v červeném dresu. Tento výraz se nijak nelišil od toho, kdy na pódium chodil loni na Tour. S větší slávou je samozřejmě spojený žlutý dres, ale Roglič vypadá maximálně spokojeně i v tom červeném.
Velmi důležitým faktorem jeho spokojenosti a úspěchů je podpora rodiny, zejména pak partnerky Lory Klincové a jejich syna Lva. Ostatně kdo sledoval poslední dny, mohl šťastnou rodinku vidět i v televizních záběrech a na fotkách. V červeném dresu se synkem v náručí byl k vidění štěstím zářící chlap. V takových chvílích nechal zapomenout na řadu pádů a zranění, které ho často potkávají, a užíval si daný okamžik. A to jsou chvíle, které ho mohou posílit i do příštích bojů na Tour.
Nesmíme však zapomenout ani na další jeho silnou zbraň. Tou jsou parťáci na kole, kteří jsou ochotni pro Rogličův úspěch vydat ze sebe vše. Tak jako třeba jeho hlavní domestik do hor Sepp Kuss, který by v jiném týmu mohl jezdit i sám na sebe, tady ale do posledních chvil pomáhá svému lídrovi. I on má tak velký podíl na Rogličově hattricku.
I když Slovincova síla byla i tak nezpochybnitelná. Dlouho bylo vidět, že zbytečně silami neplýtvá a schovává si je na nejdůležitější momenty v závěru. To je totiž zcela zjevně věc, ze které se Roglič i jeho tým Jumbo-Visma výrazně poučili z Tour de France. Teď už jen si to zapamatovat a mít i víc štěstí.
