Josef Bican, jeden z mála českých fotbalistů světové úrovně, do Síně slávy uveden nebude. Špatná informace pro všechny, kdo mají fotbal rádi a vnímají ho jako společenský fenomén. Bican do síně patří nejen pro nesporné střelecké umění, ale i lidské kvality ze všech českých hráčů nejvíc.
Nemíním znovu připomínat nechutnosti, které jeho uvedení do prestižní společnosti letos zamezily. Ale to, že do síně nevstoupil už dříve, naznačuje, že zvolená procedura není zrovna nejlepší.
Fotbalová asociace založila Síň slávy v roce 2006, členy navrhuje akademie složená z prvoligových trenérů, kapitánů, reprezentantů s minimálně pětadvaceti starty, vítězů předchozích ročníků ankety Fotbalista roku, zástupců médií a funkcionářů asociace.
Jistě, dosti široké kolegium, které naplňuje princip demokracie. Avšak ne všichni, kdo mají toto právo, jsou natolik informovaní a znalí minulosti, aby dokázali posoudit, kdo by měl mezi legendami stanout.
V posledním návrhu se například objevil Roman Kukleta. Přestože uznávám pietu jeho loňského tragického odchodu z tohoto světa, takovou poctu si nezaslouží. Jen upozorňuju, že český fotbal víc ´proslavil´ trestným činem krádeže během reprezentační akce než zásadním vkladem.
Naopak ani jeden hlas nedostali Jan Košek, hráč evropské úrovně v období rakousko-uherské monarchie, nebo Vlastimil Kopecký, jehož komunistický režim perzekuoval snad více než Bicana, jen ne tak okázale a propagandisticky.
Malé připomenutí: Kopecký se účastnil MS 1938 ve Francii, skóroval proti Brazílii a v lize nastřílel úctyhodných 252 gólů. Nejvíc po Bicanovi.
Neberu nikomu právo na názor. A posoudit, jestli víc poctu zaslouží ten vynikající hráč nebo onen, je často nemožné. Přesto bych považoval za prospěšné, kdyby tak prestižní záležitost nebyla ponechána na živelném výběru.
Česká společnost, tedy i fotbal, neprošla totiž v uplynulých desetiletích přirozeným vývojem. Nevraživost císařsko-královských institucí ke všemu českému a dva totalitní režimy se hluboce podepsaly na myšlení, deformovaly hodnoty.
Propaganda cíleně vynášela loajální osoby do popředí, do zapomnění zadupávala ty, které se jí nelíbily. Bohužel o druhé kategorii se pořád moc neví.
V anketě Fotbalista roku dříve hlasovali všichni ligoví hráči. Asociace se pro vysloveně poťouchlé hlasy, kdy někteří volili spoluhráče bez ohledu na výkonnost i členy realizačního týmu, rozhodla správně počet respondentů omezit. Zvýšila tím tlak na odpovědnost, poťouchlosti vymizely.
V případě Síně slávy by měla postupovat ještě mnohem citlivěji. Je to její výkladní skříň.
Související články
