BLOG STANISLAVA HRABĚTE | Ta situace se ve fotbale objevuje často: útočník se dostává do nadějné pozice, z boku se přiřítí obránce a skluzem protíná jeho dráhu běhu. Míč nezasahuje, přesto se dostává do obrovské výhody. Ve většině případů totiž zabraňuje gólu, nebo se stane litovanou obětí.
Co může v této situaci útočník dělat? Pocity popisoval Pavel Kuka, vicemistr Evropy 1996, člen Klubu ligových kanonýrů, když se mu vyčítalo, že si ´chodí´ pro penaltu.
Mám tři možnosti, všechny špatné, říkával.
Buď tam nechám nohu, pak je to jasný faul a penalta, ale můžu s fotbalem po takovém zákroku i skončit.
Nebo nadskočím, míč je pryč, šance taky a obránce, aniž by vůbec měl naději zasáhnout balon, se mi směje.
Nebo si jen tak brnknu o jeho nohu a rozhodčí většinou penaltu pískne. Videozáznam sice prokáže, že jsem padnout nemusel, ale jinou výhodu nemám.
Tento případ se stal v posledním utkání Sparta-Plzeň, divadelníkem byl hostující Pilař, litovaným domácí Jarošík. Rozhodčí penaltu nařídil a Pilař půjde před disciplinární komisi.
Zcela jasně v souladu s pravidly. Filmoval, padat nemusel, podváděl. Lze přihodit i silnější slova. A Jarošík, aniž by hrál balon, vyšel ze souboje vítězně. Morálně a Horváth navíc penaltu neproměnil.
Nejde ale o tento moment na Letné, objevuje se pravidelně. A poctivé řešení vlastně nemá. Rada, aby útočníci ze sebe dělali mrzáky nebo hajzlíky, jistě nejlepší není.
Mají ovšem jinou možnost?
Související články
