Sto let uplynulo od narození Josefa Bicana, šestasedmdesát let od vstřelení jeho prvního gólu za Slavii Praha, osmapadesát od posledního a zároveň jeho posledního ligového zápasu v červenobílém dresu. Přesto zůstává nesmazatelnou postavou českého fotbalu, nikdy jeho věhlas nevybledne.
Oslavy kulatého životního jubilea povýší nedostižného kanonýra do jedné z největší postav podzimního derby Slavia-Sparta. Bicanova podobizna bude sledovat, jak si vedou jeho následovníci, slávisté ho budou mít na dresech, uctí ho pamětníci a fanoušci, pro něž je jen historickou postavou. Bude to důstojná oslava této legendy.
Josef Bican by mohl být však patronem a zároveň největší postavou každého derby těchto rivalských klubů. Už jen tím, že v těchto ostře sledovaných a vyhecovaných duelech dokázal nastřílet 35 gólů (nejde o překlep), nejvíce ze všech účastníků. A troufám si tvrdit, že k tomuto číslu se nikdo ze současných fotbalistů ani z velké vzdálenosti nepřiblíží.
Zraky fanoušků budou nyní upřeny na hřiště a zápas určitě vytvoří další hrdiny. Ať jím bude střelec, vůdce vítězného týmu nebo neprůstřelný brankář. Jejich sláva bude žít do jarní odvety, možná ještě kousek dál, ale na většinu z hráčů se časem dosti zapomene.
Na Josefa Bicana nikdy. Ten zůstane věčný, stejně jako tento v českém fotbale nezaměnitelný souboj. A v něm natrvalo bude věčným hrdinou, nejen při oslavách 100. výročí narození.
