Limberský: Smutný hrdina, který kazí (sparťanskou) mládež
Nedávno jsem na stránkách deníku Sport litoval, že plzeňský obránce David Limberský nemohl kvůli viróze nastoupit za českou reprezentaci v posledních dvou zápasech, protože jeho vlastnosti a schopnosti symbolizují hodně z toho, co národnímu týmu chybí. V duelu se Spartou (1:0) to vše názorně předvedl – jenže nejen to. Taky něco, proč by vzorem být neměl. Nejen nafilmovanou penaltu, jíž utkání spolurozhodl, ale i způsob, jak se k tomu všemu postavil.
Drajv, perfektní zvládnutí ofenzivních i obranných úkolů, slušná technika, nápaditost, rychlost, sebevědomí, vtip. To je možná ještě neúplný výčet toho, co charakterizuje plzeňského beka Davida Limberského, svého času obrovský talent českého fotbalu, který zabrzdily nepovedené štace v Itálii a Anglii.
Stačilo sledovat ho v napjatě očekávaném duelu se Spartou. Byl jeho výrazným hrdinou, pro mě nejvýraznějším hráčem. Dovolil si hodně, od nápaditých průniků, výtečných obranných zákroků i drzých obhození hráčů soupeře. Parádní představení. Jenže pak to přišlo.
Na první pohled to vidět nebylo, ale opakované záběry vše odhalily. Limberský se vřítil do šestnáctky a ochotně zakopl o nohu, kterou na poslední chvíli stáhl sparťan Josef Hušbauer. Penalta! A z ní Pavel Horváth otevřel a zároveň uzavřel skóre.
Na jedné straně radostná euforie, na druhé erupce vzteku. Letenští cítili křivdu, několik situací na druhé straně pokutovým kopem neskončilo. A mohlo. V konfrontaci s Limberského etudou dokonce jedna z nich měla.
Kdo by čekal, že Limberský se o tomhle momentu vyjádří alespoň nějak neutrálně nebo ho zahraje do autu, asi se nestačil divit. „Jasnej kontakt,“ nezaváhal v přestávkovém rozhovoru a penaltu považoval za hotovou věc.
A to nebylo všechno. Fotbalové „bláto“ ze sebe vzápětí svrhnul na sparťanského útočníka Václava Kadlece. „Říkal mi, že to taky bude zkoušet,“ žaloval. „Zkusil to dvakrát. Podle mě je to trapný.“
Trapný? Tomu se říká Zloděj křičí: chyťte zloděje! Limberský tím krom jiného i nechtěně, ovšem naprosto přesně pojmenoval efekt svého činu.
Co si z toho všeho asi vezmou nejen Kadlec, ale i další mladí hráči na place? Že tohle je způsob, jak dojít k vítězství? Plzeňský fotbal obdivuju a tleskám mu, ale v tomhle si, prosím, nikdo vzor neberte.
