„Flegmoš“ Ordoš je tahoun. Mít ho v týmu není žádná tragédie…
Jako by nejdřív dělal všechno pro to, aby se dostal do reprezentace. A pak několik dní zásluhou své upřímnosti „pracoval“ na tom, aby si zabouchl vrata před nosem. Michal Ordoš, aktuálně nejlepší prvoligový kanonýr, dal najevo, že se kouči Michalu Bílkovi do národního týmu nehodí. To, že se jeho jméno objevilo v nominaci na přátelský zápas se Slovenskem, je správný happy end. I kdyby se nesl ve stylu Jednou a dost.
Je to taková móda, ale dotaz na národní tým jsem slyšel už u tolika hráčů, kteří si to zasloužili neskonale méně, že zrovna u Ordoše mi tyhle dohady nepřišly nemístné. Nehledě na to, že kouč Bílek musí sázet na borce z domácí ligy.
Jenže ouha. Právě Lafata, který měl doteď mezi útočníky výrazný náskok, v jeho kádru jen paběrkuje. Dokonce nedávno v Magazínu Sportu prozradil, že mu trenér řekl, že jestli má dost věčného údělu náhradníka, už nemusí jezdit. I bez toho Ordoš dobře věděl, jaký osud Lafata má, a proto s českým dresem pro jistotu vůbec nepočítal. Nebo to alespoň tvrdil.
A po velké show svá slova zopakoval. Navíc přiznal, že ho pořádně nadzvedla slova Bílkova asistenta Josefa Pešiceho, jenž po sledování zápasu Teplice – Olomouc podotkl: „Když budu upřímný, je to tragédie, když z toho vybíráte hráče pro reprezentaci.“
Pešice má v podstatě pravdu, ale pokud je tým na ligových hráčích závislý, vypustil na jejich motivaci slušný podzimní virus. Právě kvůli ní, ale i jako ocenění svého vzestupu, si Ordoš pozvánku zasloužil.
Hráči jako on jsou totiž pro své kluby darem. Dodávají jim barvu, vůni, chuť, zkrátka šmak. Jsou jejich duší. Každý zkrátka ví, že Ordoš, to je Olomouc, Lukeš Ostrava, Latka Slavia, Švancara Brno nebo Horváth Plzeň.
"Nový" Ordoš dokáže i seřvat spoluhráče
Přitom právě do nejlepšího ligového kanonýrka byste to před lety neřekli. Předpoklady byly, ale Ordoš sám uznával, že je vyhlášený „flegmouš“, který se snadno uspokojí. Jakmile se mu začalo dařit a střílel góly, přišel útlum.
A bylo to tak půl na půl, jestli to „baskeťák“ z Troskotovic někam dotáhne, nebo si vystačí s všední fotbalovou každodenností. „Je zvyklý na volnější režim,“ řekl o něm ostatně kouč Karel Jarolím poté, co se potkali na společné štaci ve Slovácku. Nutno říct, že přísný trenér se na své poměry vyjádřil až s překvapivou ohleduplností.
„Nový“ Ordoš je chlapík, jenž se loni při návratu z Kapfenbergu vzdal části výplaty, dokud se Sigma nezachrání, na Spartě nedávno „zrpdnul“ spoluhráče, že zdržují místo toho, aby zkusili dát ještě gól. V tom se projevuje jako velká osobnost. V první řadě ovšem schopnosti lídra prokazuje na hřišti.
Nečeká pouze ve vápně na centry spoluhráčů, zakončuje rozmanitým a těžko odhadnutelným způsobem podle situace a dokáže jako podhrotový hráč sám nabízet šance spoluhráčům. A jak podotkl jeho kouč Roman Pivarník, neschovává se, v těžkých chvílích na sebe vezme odpovědnost.
Takový chlapík do nepohody se hodí, vzít ho do národního týmu, to věru není žádná tragédie. A nejen proto, že se bude hrát v Olomouci…
