Zeman na Hrad, pardon, vlastně na Strahov! Teď, anebo nikdy...
Je to velký paradox českého fotbalu. Vzešel z něho jeden z nejosobitějších trenérů na téhle planetě, ale ještě nikdy nedošlo na to, aby předvedl své schopnosti na domácím hřišti. Teď ten čas nastal, přišla možná poslední šance. Zdeněk Zeman by měl být osloven pro práci u národního týmu.
Není to poprvé, co se po Zemanově jméně volá. V minulosti padalo v souvislosti se Spartou či Slavií, ale právě i s českou reprezentací.
Jenže fotbaloví bossové v čele s Vlastimilem Košťálem nad tím mávli rukou, Zeman pro ně byl za zenitem, případně poukazovali na to, že jeho angažmá obvykle končívají předčasně nebo že je dlouhodobým pobytem v Itálii odtržen od českého prostředí.
Ano, něco na tom je či může být, ale možná ve skutečnosti hrálo větší roli to, že Zeman by nikomu nešel na ruku. Ať tak nebo onak, nikdo neměl odvahu negativní stereotypy z větrné strahovské hůrky sfouknout. Možná i proto, že by Zeman bafuňářům nešel na ruku a nebyl dostatečně loajální.
Zeman, to je dobře známé a přehledné menu, které někomu chutná a jinému se může zajídat, ale zkrátka víte, co můžete na stole očekávat.
Nabídka zní: osobnost, charisma, respekt, zkušenosti z ciziny, víra v atraktivní fotbal, kterou umí přenést na hráče, přesvědčení o tom, že hvězdy se musí podřídit týmu. A pokud v něm žádné nejsou, nevadí.
Zeman je dokáže stvořit. Což se teď hodí víc než co jiného, stejně jako hluboká znalost italského fotbalu, s jehož reprezentanty se české mužstvo dvakrát utká.
A navíc: Zeman se netají tím, že by práci u české reprezentace bral a že by ho lákala. Už není smluvně vázán v AS Řím, takže už se na to nelze vymlouvat. Peníze by při dobrém „prémiovém řádu“ taky nemusely být problém.
Navíc plzeňský boss Tomáš Paclík nadále nehodlá ani slyšet o tom, že by se vzdal všeobecně uznávaného Pavla Vrby, o jehož připravenosti převzít reprezentaci se žádná velká debata nevede.
Nehledě na to, že vzhledem k válce mezi Plzní a Spartou je to vážná „politická záležitost“. Vrbův čas v každém případě jistě přijde – třeba právě po Zemanovi...
Vůbec netvrdím, že je to Superman, který přiletí z Itálie a všechno bude hned jinak. Jeho příchod by však mohl být obrovskou ozdravnou vzpruhou, nadějí, změnou zavedených pořádků. Tohle se přece musí zkusit, aby bylo navždy jasno.
A jen tak mimochodem: uvědomíte-li si, kdo všechno už příležitost vést Rosického a spol. dostal, mohl by to Zeman brát skoro jako urážku...
