Lavička to není, ve Spartě se hledá „pan Evropa“. Zn.: Spěchá
Trpělivě míříte nahoru. Už se těšíte, že se zabydlíte ve vyšším patře s lepším výhledem – a v tom se výtah utrhne a s rachotem zřítí do mezaninu. Podruhé. Potřetí. Přesně tak končí pokusy sparťanského kouče Vítězslava Lavičky dostat pražský tým na evropský level.
Zavání to útokem z kanonu negace, jenže opakovaná selhání nenabízejí jiný výklad. V rozhodujících momentech se většinou nabízí stejný scénář, který jinak oblíbený a uznávaný kouč nedokáže včas rozečíst, natož aby z něho vytrhal následující hrůzyplné stránky. Posledním varováním bylo, že se to projevilo nejen na mezinárodní scéně, ale i v ligovém zápase s Plzní.
Poučení z toho však nevzešlo žádné. Jede se podle stejných not. Ve všech ohledech, ať už se to týká koučování při utkání, nebo dlouhodobé práce s hráči a jejich výběru. Trenérova osobnost se neprojevuje ráznými zásahy a geniálními tahy za nepříznivého vývoje. Je to detail, ale když Lavička v 86. minutě duelu ve Švýcarsku popoběhl, aby stihl podat ruku střídajícímu Josefu Hušbauerovi a poděkovat mu, vyznělo to nepatřičně. V ten moment se měl zaobírat úplně jinými starostmi.
Naprosto devastující je pak mlhavá (sebe)reflexe. Lavičkovo hodnocení utkání vyznělo tak, že výkon Sparty byl vlastně v pořádku, rozhodly jen koncovka a to, že Mario Holek neproměnil stoprocentní šanci. Jako kdyby kouč neviděl třeba opakované špatné postavení obránců, což se tentokrát týkalo i jindy spolehlivého Iron mana Pavla Kadeřábka.
Není divu, že v podobném duchu jako trenér pak mluví i hráči. Tohle ale nemohou na Letné přijmout! Je to falešný obraz reality, který vede jen k sebevražedné nenáročnosti. Případný zisk titulu neúspěchy nezahladí. A pokud nedojde ke změnám (včetně zefektivnění vnitřního fungování klubu), po všech stránkách agresivní Plzeň k němu stejně Letenské nepustí.
Tohle srovnání je asi naštve, ale právě Západočechům se v době rozkvětu povedlo v evropských pohárech posunout hranici možností tuzemských týmů a nově definovat úroveň soupeřů, které mohou porážet. Sparta to za dva a půl roku nové etapy nestihla a při současném nastavení nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být jinak.
Lavička bohužel není „pan Evropa“.
