Kapitán na lavičce?! Jarolím se toho v případě Suchého nesmí a nemusí bát
Očekává se, že vládce fotbalové reprezentace Karel Jarolím změní v kvalifikačním zápase s Ázerbájdžánem svůj tým k nepoznání. Ideálně co do hry, v každém případě však nejspíš co do sestavy.
Jedno rozhodnutí při tom bude obzvlášť zajímavé a citlivé. Ač se pozornost směřuje na ofenzivu, je dobré podívat se i do zadních řad, a to konkrétně na Marka Suchého. Jarolím na něm začal stavět omlazené mužstvo a stanovil ho kapitánem, ale možná to nebyl nejlepší tah. Upraví-li strategii, ukáže důležitou (sebe)reflexi a nebude vadit, že tím zároveň přizná omyl.
Suchý je bezesporu inteligentní hráč. Prostředí národního týmu dobře zná, byť nikdy nepatřil mezi stabilní hráče základní sestavy, v osmadvaceti letech platí za jednoho z nejzkušenějších fotbalových vyslanců v cizině, prošel Spartakem Moskva, pravidelně coby uznávaná a ceněná opora nastupuje za Basilej ve švýcarské lize i Champions League. Važme si toho, dnes je to výjimka.
Pro to všechno, ale i z důvodu, že ho velmi dobře zná z angažmá ve Slavii, a také vzhledem k omezené konkurenci si ho Jarolím vyvolil coby klíčového muže nově se rodícího týmu. A to hned ve dvou rovinách: na hřišti, vlastně coby stopera číslo 1. A taky symbolicky, v hierarchii mužstva, protože ho určil kapitánem.
V obou případech lze vznést pochybnosti, zda Jarolím vsadil na správného koně. Nejdřív ten první: navzdory svým přednostem se Suchý stále nevyšvihl do top kategorie, pořád mu něco chybí. Hlavně opakovaně chybuje, včetně rozehrávky, při níž se míč nepříjemně často ocitne v moci soupeře vyrážejícího do útoku. V posledním utkání proti Německu už bylo takových situací neúměrně moc. I sám Jarolím připustil, že stoper byl nervózní, což mohlo mít svůj podíl.
Suchý není prototypem lídra
To také příliš nesvědčí pro jeho výsadní roli v mužstvu, jakkoli je tohle konstatování trochu nefér –utkání na půdě mistrů světa bylo extrémní zkouškou. V každém případě Suchý není zrovna prototyp lídra, který ostatní strhne a má hlavní slovo v dobrém i zlém. Nechť ještě výkonnostně i osobnostně roste, reprezentaci by to prospělo, ale zatím má zřetelné a docela zakořeněné limity.
Specifická je v téhle souvislosti role jeho parťáka z reprezentační obrany Tomáše Sivoka. Ten zastupuje nepočetnou skupinu zkušenějších hráčů (aktuálně má nejvíc startů v českém dresu), kteří představují i určitou kontinuitu v mužstvu, a především vůdcovské schopnosti má. Pokud se rozhodl pokračovat a vedení reprezentace o něho při současných personálních možnostech enormně stálo, dalo by se očekávat, že kapitánem bude on. Tipoval bych, že to tak cítí i všichni okolo. Pokud snesou vedle sebe výraznou osobnost.
Pochopitelně mohou zaznít i pádné argumenty proti. Sivok by se reprezentace v létě vzdal, kdyby se s Bursasporem dostal do evropských pohárů, protože by už taková zátěž byla nadměrná. To samozřejmě zase naznačuje jeho omezení, stejně jako věk (33 let) – to perspektivně, stále i s poněkud zamlženým výhledem na účast na MS 2018, naznačuje, že se jeho reprezentační kariéra blíží ke konci. I tak je alespoň na přechodnou etapu mimořádně cenný hráč a měl by na to mít „razítko“.
Jarolím zatím sympaticky (obvykle) pojmenovává, neschovává se za fráze, nezbavuje se odpovědnosti. Pokud by se rozhodl překopat alespoň v něčem nastavené pořádky, o nichž je tu řeč, prokázal by, že umí reagovat na situaci, problémy, nedostatky. Nebylo by to žádné minus, ale plus.
