Vyžene „kmotra“ Berbra z vedení českého fotbalu hluk, nebo ticho?
To, že nebyl zvolen nový předseda, není pro český fotbal tragédií. Asociace není ekonomicky v komfortní situaci, ale přežije to. A určitá dieta jí naopak možná dokonce prospěje. Kromě toho se mohou objevit noví kandidáti, nebo se zvýší tlak zvnějšku (budou i parlamentní volby), popřípadě přece jen dojde k nějaké dohodě.
Stornovaná schůze spíš podala důkaz, jak silně se v domácím fotbale i mimo hřiště uplatňují emoce, demonstrace síly a moci, ješitnost. Ty dokážou znemožnit kompromis, racionální řešení.
Přičemž je jasné, že v zakonzervovaných poměrech nemůže být úplně spokojen nikdo.
Berbrovi oponenti uplatňují dvě strategie: hlasitý odpor, reprezentovaný především Slavií a Jaroslavem Tvrdíkem, a tichá vyjednávací strategie v podání majitele Sparty Daniela Křetínského a šéfa LFA Dušana Svobody. Přičemž se prolínají, chvílemi dost nepřehledně.
Člověku zvnějšku může být sympatičtější první způsob boje, který ovšem zároveň Berbra „vyhecuje“. Člověk zevnitř, jenž zná pochmurnou fotbalovou realitu s jejími perverzními, ale pevnými zákonitostmi, bude mít pravděpodobně víc pochopení pro druhý styl. I když hrozí, že se jeho vyslanci zapletou. Nebo že to tak bude někdo líčit.
Tenhle tábor není na bitevním poli proti Berbrovi, tedy ve svérázné demokracii postavené na nedemokratických metodách, početně silný - a ještě se drobí. Favority mezi kandidáty i taktikou.
Pozoruhodný úspěch kandidáta Petra Fouska má cenný symbolický význam, ale ke skutečnému vítězství bylo daleko. Euforie není na místě, potřeba bude jednotný šik - a silnější munice.
