Nikoli pohádkové bylo, nebylo, ale byla, nebyla. A ještě jednou. Byla? Nebyla? Ruka olomouckého stopera Václava Jemelky, která vedle srdnatého výkonu zařídila Olomouci remízu se Slavií, opět vzbudila velké vášně, dohady i nějaké to neslušné slůvko. „To si děláte pr…, ne?“ reagoval slávistický útočník Milan Škoda, když slyšel, že jeden výklad pravidel umožňuje gól uznat. A jsme u toho. Vyložit si lze totiž i tak zásadní momenty s fatálním dopadem jakkoli. A to je hlavní problém.
Jemelka sám přiznal, že rukou skóroval. „Asi to rukou trošku bylo,“ řekl bezprostředně po utkání. „Padal jsem a při tom míč nechtěně zasáhnul,“ dodal posléze. Věc je tedy (ne)jasná. Tu zpropadenou ruku na srdce, fotbalová pravidla zná (nejen), s jistou nadsázkou, doopravdy nejspíš jen pár nadšenců. A jak je opakovaně vidět, být hráčem, ať již bývalým či současným, není žádná zaručená kvalifikace. Také se nezřídka stává, že pobouřené veřejné mínění, zvlášť okamžitě na sociálních sítích, se s podstatou věci úplně mine.
Otázkou je, nakolik to lze někomu vyčítat. Pokud se vezme v potaz litera fotbalového zákona, tedy pravidel, můžete se v ní ztratit jako v džungli. Definice úmyslné hry rukou je gumová, nestačí se spokojit se základním bodem, že hráč zahráním míče rukou získá pro sebe nebo pro své mužstvo výhodu. Následuje několik aspektů, které rozhodčí musí posoudit, od pohybu ruky k míči či od něho, přes (ne)úmyslné zahrání nebo její polohu.
Olomouc - Slavia: Jemelka se vrhl po míči a vyrovnal na 1:1. Předtím hrál rukou
Video se připravuje ...
Je toho dost a v nepřehledných situacích to pro sudího v reálném čase mnohdy znamená nadlidský úkol. Pokud mu tedy verdikt nezapadá do nějakého plánu. Soudě podle výroků rozhodčího Karla Hrubeše hned po utkání v Olomouci, zřejmě ani situaci pořádně neviděl. Ke všemu je potřeba přidat i aktuální výklad pravidel a instrukce pro rozhodčí, o nichž se ví ještě méně. A také styl řízení jednotlivých arbitrů. Sečteno podtrženo, je to pořádně široké hřiště pro různé posuzování, buď nezamýšlené, nebo záměrné. Nezpochybnitelné rozhřešení by zrovna v Olomouci nemusel přinést ani vzývaný videorozhodčí.
Připomnělo mi to situaci, kdy shodou okolností v zápase Slavie v Ostravě sudí Radek Příhoda neuznal gól Milanu Barošovi . Není to shodná, spíš „předfinální“ situace: brankář Jan Laštůvka tehdy vyrazil míč na Barošovu ruku, kanonýr celou akci dohrál a skóroval. Neudělal při tom nic jiného, než že nevypustil náběh, nehrál rukou úmyslně. Přesto gól neplatil a všichni to přijali vcelku s porozuměním.
Rozhodčí Radek Příhoda to odůvodnil tak, že by uznání branky šlo proti duchu fotbalu. Přitom striktně podle pravidel se mohl (a třeba měl) zachovat přesně opačně. Proti tomu Jemelkův zásah byl o pořádný kus dál – ve všech ohledech. Většina z nás při tom více či méně cítí, že zdravý (selský) rozum se uznání takových branek příčí. Pro mě osobně je – laicky a zjednodušeně formulováno, komise rozhodčích by mě utloukla – rozhodující, že hráč rukou skutečně aktivně přispěl ke vstřelení gólu. Že to bylo v pádu, klidně neúmyslně? Smůla, bohužel.
Pokud chceme dát na zdravý rozum, bylo by potřeba upravit, zúžit pravidla tak, aby neumožňovala tolik možností, jak tu kterou situaci posoudit. Jinak to asi nejde. Sám rozeznávám rozdíl, když je hráč nastřelen a míč se od něho odrazí do sítě (viz nedávno sparťan David Lafata ), ovšem v krajním případě ať gól rukou – jakoukoli – zkrátka neplatí. Duch fotbalu nikde popsán a vymezen není, leč měl by stát nad jeho literami. Nebo je rovnou přepsat.
CELÝ SESTŘIH: Olomouc - Slavia 1:1. Domácí střelec vyrovnal rukou
Video se připravuje ...
Témata:
fotbal, Slavia, blog, Olomouc, sport, Štěpán Filípek, Ruka, HET liga, Jemelka, Fotbal na Heureka.cz
Související články
