Václav Brabec je pro Baník i celý český fotbal, jenž potřebuje silné tradiční značky, darem shůry. Hrdinou, jak majitele ligových klubů nazývá Miroslav Pelta. Jenže mnoho z nich, zvlášť nováčci, zažívají modelový příběh. Peníze v dobré víře vynaloží špatným směrem, profitují z toho spíš jiní.
Brabec se stále seznamuje se specifickým fotbalovým prostředím. Snaží se zabránit neodborným rozhodnutím ustavením sportovní rady v čele se Zdeňkem Nehodou (i navzdory střetu zájmů s pozicí majitele hráčské agentury). Má však jednu další nevýhodu: jedná pod tlakem. A velkým. Podřizuje absolutně své kroky nutnosti záchrany. A doma v Ostravě nemá kam sáhnout.
Na první pohled to vypadá dobře, fanoušek jásá nad nebývalou vlnou posil. Jenže Brabec získává (i) fotbalisty, kteří stagnují, jejich perspektiva je omezená, ne-li nulová. A neváhá je přitom přeplatit. Jako obránce Jiřího Fleišmana, jehož s lehkým srdcem pustila Mladá Boleslav.
Přidruženou otázkou je vztah nových hráčů ke klubu, což je v Ostravě možná citlivější téma než jinde, a tím pádem celkový charakter týmu. Je možné, že některé nové tváře přišly jen na půlroční misi, ať už Martin Fillo (stáhne si ho Plzeň?), nebo Václav Procházka pošilhávající po dalším angažmá za hranicemi. Talent Jakub Pokorný mezitím stráví jaro v Ústí nad Labem.
Mimochodem, v posledně jmenované a získané akvizici vidí toho Procházku ve vrcholné plzeňské formě a jako, cituji, „další zvučnou posilu“. To je teď jejich optika. Jednostranná a svým způsobem krátkozraká, protože o to těžší pak bude nutná generační obměna.
Jakkoli to sestupem nejspíš nedopadne. Kdyby ano, byl by to tuplovaný průšvih…
Související články
