Ligové (o)hlasy: Nestandardní standardky, Postradatelní v Edenu a dřeváci, takže já
„Ztratit může kdokoli s kýmkoli“. Anebo: „V téhle fázi jsme schopni porazit každého i prohrát s každým.“ Kdo to řekl? Trenéři dvou prvních týmů ve fotbalové lize, již vystihli její aktuální kouzlo – tedy pokud tomu tak chce někdo říkat. Ať tak nebo onak, bude zjevně ještě veselo, stejně jako ve 24. kole. V něm se ukázalo, že sparťané si musí dávat pozor na každém rohu, a byť víc faulovala Plzeň, mají sníženou známku z chování. Jablonecký kanonýr si nadával přes kolektiv, na Slovácku se urodil pěkný příklad toho, že rozhodčího může mít taky někdo rád. Kromě toho se potvrdilo, že se vyplácí poslouchat babičku. Zajímavé výroky uplynulého dějství nejvyšší soutěže znovu glosuje rubrika Ligové (o)hlasy. Tentokrát bez Vlastimila Petržely…
„Víte, jak to tady chodí. Standardky jsou na jednu stranu, na druhou ne. Tím si pomáhají.“
Josef Šural, útočník Sparty
Standardky. To bylo hlavní téma nedělního ligového hitu. A nikoli až po finálním hvizdu, ale rovnou po poločasovém. Sparťanský kapitán v rozhovoru pro stanici O2 TV Sport připomněl specifický fotbalový jev, spojovaný s plzeňským rivalem, který umožňuje pohnout s nepříznivým skóre a/nebo vytvořit tlak, jak o tom hovořil i letenský kouč Pavel Hapal. Vědomé napomáhání ze strany sudích by samozřejmě bylo hrubě nestandardní, zvláště když pro sparťany je standardní ze standardních situaci inkasovat. Jinak je na pováženou, že nápadně přibývá tuzemských týmů, které ke skórování standardní situace nutně potřebují. Přitom by to měl být nadstandard.
„Problém je v tom, že máme hráče, kteří se neumí chovat při bránění standardních situací. Buď je to naučím, nebo bude muset dojít k nějakým změnám.“
Pavel Hapal, trenér Sparty
Dva rohy, dva góly. To je konkrétní demonstrace výše uvedeného neduhu Sparty. Ožilo tak téma většího než malého množství nevysokých hráčů v letenském kádru. Faktem ovšem je, že ani Plzeň velikány rovněž neoplývá, nepřijde-li zvednout výškový průměr přírodní úkaz jménem Tomáš Chorý. Při obou trefách to byly navíc přehledné situace, bez zrádných odrazů míče či strkanic, chlap na chlapa. Hapalovo hodnocení tudíž zarazí, až si jeden řekne, jak je to vůbec na takové úrovni možné. Vypadá to, že někdo chyběl, když se patřičná látka probírala, nebo chodil do jinak zaměřené třídy. A teď asi zůstane po škole.
„Pětasedmdesát minut to byl náš fotbal, naše hra. Když takhle budeme hrát, nemáme se čeho bát.“
Radim Řezník, obránce Plzně
Podobně mluvil i plzeňský kouč Pavel Vrba. Otázkou je, zda takto hodnotit opravdu pětasedmdesát minut, či spíše úseky hry, ale vem to nešť. Radim Řezník se musel z nouze opět přesunout na post stopera místo nevýrazného Tomáše Hájka, respektive Lukáše Hejdy, jenž Viktorii zatraceně chybí. A byť nešťastně tečoval střelu Srdjana Plavšiče do vlastní sítě, vyrovnal a jeho přítomnost na hřišti byla znát. Řezník patří mezi to málo plzeňských opor ve druhé části sezony, a byť to po debaklu na Bohemians vypadalo, že během prvních dvanácti minut se Spartou se plzeňská obrana přesune už ne do krajského přeboru, ale rovnou okresního přeboru, zůstala i díky němu v lize.
„Vím, to mi nikdo nemusí říkat. Chybělo mi to asi nejvíc. Konečně nějaká střela, to, co mě zdobilo, dá se říct, celou kariéru, ale tady to nějak drhlo a strašně dlouho jsem na to čekal. Budu to zkoušet dál.“
Miroslav Stoch, záložník Slavie
Ta efektivita… Slovenský rychlík v červenobílém dresu sám dobře věděl, jak moc chybí jeho hře účinné zakončení. Proti Karviné (3:2) to však byl on, kdo se nejprve trefil obloučkem přes brankáře a pak parádní ranou zpoza šestnáctky, odkud pálí tuze rád. Přitom v zimě to bylo nalajnované tak, že bude patřit mezi Postradatelné – tedy hráče, kteří se nehodí do koncepce nového kouče Jindřicha Trpišovského. Obdobně jako stoper Jakub Jugas, autor rozhodujícího gólu. Teď oba pomohli alespoň dočasně potlačit „blbou náladu“, která byla hlavně zkraje pátečního duelu v Edenu hmatatelná kvůli neústrojné a kostrbaté hře. Pořád je to pod Trpišovského vedením z nejrůznějších důvodů Šilhavého tým a v podstatě i fotbal, byť (sebe)vraždenější. Nejdelší kus cesty zatím ušel… Stoch.
„Skončilo to 0:0, protože útočníci jsou dřeváci. Viz dneska já, měl jsem šance, které měly skončit gólem. Tým na moje góly spoléhá, já jsem ho nepodržel, a proto jsme nevyhráli.“
Jan Chramosta, útočník Jablonce
Jakmile se něco nepovede, lze to svést na spoluhráče. Útočníci se vymluví na záložníky, obránce či brankáře, záložníci na… a tak dále. Kanonýr dlouhá léta spjatý s Boleslaví se po bezbrankové remíze s Olomoucí a svém 200. ligovém mači pustil do kritiky nevšedním způsobem: oni znamenalo i on. I kvůli jeho zaváháním totiž severočeský tým hrál s Olomoucí 0:0 a podruhé v řadě remizoval. Poslouchají, jestli on ten Jablonec není v nějaké krizi…
„Musím panu rozhodčímu poděkovat, že mě pošetřil. Klobouk dolů.“
Lukáš Vraštil, obránce Brna
Nutno uznat, že brněnský bek měl formu. Tedy hlavně po zápase a co se týče hlášek, které z něho padaly. Pravda je, že utkání ani nemusel dohrát, protože podle očitých svědků borce ze Slovácka slušně „kosil“. Na druhé straně si toho byl vědom alespoň při sebezpytování a ukázal, že vztahy mezi hráči a rozhodčími mohou nabýt nebývale lidského rozměru naplněného porozuměním a vděčností. Zda se takto rozněžní a sejmou klobouk i členové komise rozhodčích, nebylo jisté.
Lukáš Vraštil ovšem zaujal i komentářem neutěšeného stavu Zbrojovky: „Flinta“ je totiž už pět zápasů ucpaná a střílí jen slepými. „Na tréninku to padá všem. Snažíme se apelovat na útočné hráče, aby to neflákali a dávali góly. A oni je dávají. Pak přijde zápas a nevím, co se stane. Jestli mozek vydá nějaký divný signál a nohy ztuhnou…“ uvažoval Vraštil. Následná rychlá fyziologicko-anatomická analýza či co ukázala, že problém je jinde a k nohám to ani nedojde: „Tomu prostě chybí koule…“
„Babička mi nakázala shodit vousy. Říkal jsem, že se oholím, až dám gól. Mám jít za týden na svatbu.“
Jan Juroška, obránce Slovácka
Slovácko sice dalo jen o pět gólů víc než Zbrojovka (celkem devatenáct), ale obvykle to nějak zaonačí, že remizuje, nebo vyhraje. Poslední trefa stačila k vítězství 1:0 a střelec byl nečekaný. Někdejší záložník skóroval poprvé v nynějším působišti a stálo to za to. Přání babičky mu bylo rozkazem, a tak se chystaná (cizí) veselka obejde bez zarostlého svatebčana. Nebude se náhodou v dohledné době ženit někdo v Brně?
