Je to jako nakouknout do dvou domácností. V jedné se cítíte komfortně a suverénně otvíráte jednotlivé dveře. Ve druhé jste pořád jako host, který nejdřív musí pořádně sáhnout na kliku. To je Slavia v domácí soutěži a v Champions League, přesněji v její předsíni.
Odejít v úterý večer poražena, bylo by to kruté. Byla mnohem aktivnější, bažila po šancích, nepoložila se a prokázala psychickou odolnost. Přesto by šťastná pointa neměla zakrýt mistrovskou lekci, které se jí dostalo.
Utkání v Edenu mělo hodinu jiný rytmus, než jaký slávisté preferují. Dynamo si předlo svou, taková chladná síla. Až na pokažené triviální situace dokládající, že to není neschůdný level.
I tak bylo na první pohled vidět, že už na něm není na nic čas. Na střelu, na otočení se s balonem. Nebo že zlomek vteřiny dělí vyhraný a prohraný souboj. A když mohla přijít pomoc ze standardní situace, byly – hlavně v podání Miroslava Stocha – zahrané mizerně.
V podobné konfrontaci vyniknou i individuální nedostatky. Milan Škoda nestačil, v defenzivě soupeře se utopil, až vypadl ze hry úplně. Rozehrávka a kontrola míče u Michaela Ngadeua není vždy optimální, Josef Hušbauer, Jan Sýkora, či Stoch často naráželi do zdi.
Nejdůležitější je poznat, v čem je problém, kdo stačí a kdo ne. Devizou Slavie je, že její trenérský štáb se umí poučit a studijní materiál využít. Nejlépe k tomu, aby červenobílý tým začal přecházet přes soupeře střední evropské kategorie. Jako kdysi Plzeň.
Slavia - Dynamo Kyjev: Penalta a Hušbauerův gól na 1:1
Video se připravuje ...
