Normalizace – tenhle výraz padal nedávno ve spojitosti s tlakem FIFA a UEFA na ustavení nových pořádků ve fotbalové asociaci (stanovy a tak). Její místopředseda Roman Berbr jí byl nakloněn a pak začal provádět vlastní. Právě on stojí přímo i nepřímo v pozadí čistek, které se na Strahově rozjely. Vynucené sbohem ředitele sportovně technického úseku Michala Prokeše, odchod, jenž oznámil generální sekretář a fotbalový diplomat Rudolf Řepka, i nachystané odvolání garanta projektu VAR Romana Hrubeše z komise rozhodčích do nich zapadají.
Není na místě dělat ze všech lidí, kteří mizí kvůli či z vůle Bebra, obdivuhodné odbojáře a hrdiny. Bývají dost rozporuplní, nebývá to čistý boj zla s dobrem. V mnoha případech se najdou důvody, jimiž lze připravený zásah nebo rezignaci odůvodnit a bude to dávat logiku. Na závadu je kontext, v němž se vše odehrává: Berbrovy maniakální mocenské hry, vyžadování poslušnosti, likvidace odlišných názorů.
Patří k nim i nechvalně známé metody. Třeba vytáhnete na někoho problém, když se to hodí, a přitlačíte ho ke zdi. Uděláte někomu podmínky jeho dalšího působení dlouhodobě neúnosnými. Přimějete ho, aby raději odešel sám. Znechutíte ho. Otrávíte. Neustálé dilema, zda se o něco snažit a hrbit při tom záda, už je neúnosné.
Je to další vlna berbrizace, pobíhající za přihlížení, ba spolupráce slabého předsedy FAČR Martina Malíka. Ať už na úrovni klíčových funkcionářů nebo šéfů komisí, kam se dostávají spřízněné figury. Vytváří pro svého bosse příznivé prostředí. Plní jeho přání, nastavují pravidla, resp. je dle potřeby ohýbají. Mimochodem, jednou je třeba regule UEFA či FIFA striktně dodržovat, jindy ne.
Příznačný je případ komise rozhodčích, kde Jozef Chovanec přikrývá vládu Berbrových lidí. Pod maskou žoviálního vypravěče se skrývá kalkulující konformista. Od začátku bylo jasné, že existuje silné pnutí mezi členy komise, ale Chovanec neudělal nic pro to, aby je nadstranicky sjednotil. Bezobsažnými slovy vysvětlí všechno a nic. I FAČR by měla mít sama zájem na rozvoji videa ve fotbale a přispět k němu, vždyť se týká „jejích“ rozhodčích. Místo toho se hodí každá další sporná situace i odpor proti VAR.
Berbrovi přijde samozřejmé mít všude svoje lidi. Zapadá to do jeho vidění světa. Opájí se mocí, je to jeho afrodiziakum, dělá mu perverzní potěšení někoho „sejmout“. Využívá toho, že nemá silné soupeře. Liga opakovaně selhává, a ještě se ji RB snaží při každé příležitosti pošťouchnout, rozdělit.
Tím vším jen prohlubuje už tak drtivý úpadek důvěryhodnosti českého fotbalu a jeho institucí. Vystavuje jejich verdikty pochybám, ničí mizivé poslední zbytky vnitřní demokracie. Vyvolává pocity znechucení a rezignace.
Co s tím? Když nic jiného, alespoň to Berbrovi neulehčit. Ať musí co nejvíc odkrývat karty.
Související články
