Slyšte slova muže, který moc dobře ví, o čem mluví. Má za sebou čtvrt století coby klubový boss, a býval i šéfem celého českého fotbalu. „My jsme jako národ nemocní, za vším vidíme účel, a já do té kategorie patřím taky,“ řekl nedávno Miroslav Pelta, když přišla řeč na rozhodčí. „Já vidím všude trávu růst.“ Není divu. Ta tráva roste nějak hlasitě.
Ano, jsme nemocní. Jenže k téhle chorobě jsou bohužel pádné důvody, diagnóza je zřejmá. Proto se i klíčové (penaltové) momenty jarní ouvertury okamžitě ocitly ve víru debat „kdo, proč, komu…“. Tyhle diskuze jsou kontaminovány nedůvěrou, která dlouhodobě svírá tuzemský fotbal. Ta teď ještě stoupá, stejně jako vyhecovanost a podezřívavost.
Až na krátké výkyvy nepřichází obleva. A před nynější sezonou naopak přituhlo. Ať je Pelta jakýkoli, komisi rozhodčích sebral z rukou Romana Berbra, původce oné infekce. Proti jeho vůli komise dojela jen tak tak druhý rok, než jí on a jeho lidé dychtivě propíchli kola a posadili do vozu nového řidiče a z většiny i spolucestující. Jozef Chovanec s cinknutou navigací drží poslušně směr.
Právě sudí jsou klíčem, který Berbrovi umožňuje odemykat ligová vrata. Kluby sice mají autonomní soutěž, ale on na ni takhle dosáhne. A to je druhý zásadní punkt. Je tu moc, které jdou některé kluby naproti. Je to pro ně důležitý faktor úspěchu, který se přidá k ryze sportovním, přesvědčivým, nezpochybnitelným. Jenže pozor: zajistí si sílu v zákulisí a zároveň se tím oslabují.
Vytvářejí prostředí, kdy si dříve či později náklonnost muže přezdívaného Lord Voldemort získají jiní. Šikovnější. Bohatší. Ve fotbale na to existuje jedno obhroublé pořekadlo o silnějším psu, které bohužel vystihuje mentalitu i způsoby zdejších bafuňářů. Nemusíte být příznivci spikleneckých teorií, stačí sledovat dění a jednání jednotlivých klíčových figur. Mnoho lidí však „čte“ mocenské poměry špatně, ze setrvačnosti.
Léta je s Berbrem spojována Plzeň. V poslední době je však z téhle strany cítit nervozita. Čerstvě se v nelichotivých souvislostech mluví o Slavii. Proč? Už jen proto, že je nápadné, jak obrátila právě ve vztahu k Berbrovi. Konkrétně její šéf Jaroslav Tvrdík. Nebylo by to tak do očí bijící, kdyby sám nezpůsobil ten kontrast. Vždyť to byl on, kdo nekompromisně pálil na Berbrovu adresu jeden silný výstřel za druhým a prezentoval se jako jeho největší, nekompromisní odpůrce, který nikdy, nikdy, nikdy… Zato každý, kdo chtěl s Berbrem jakkoli vyjednávat, byl skoro za zločince.
Pak nastalo zvláštní ticho. A dnes je vše jinak. Potvrdil to sám Berbr, který se s Tvrdíkem sešel. „Je udělaná tlustá čára,“ uvedl pro Sport. „Tak to je vždycky výhodnější být vzájemně zadobře,“ dodal. A bez obalu potvrdil, že se sportovní ředitel Jan Nezmar pravidelně schází s ním i Romanem Rogozem – šíbrem ze šedé zóny, který Berbrovi říká taťko, pohybuje se mezi sudími a je oblíbencem Chovance.
To jsou velmi nebezpečné známosti, jež vzbuzují nejrůznější podezření. Mimochodem, Berbr si vytrvale hladí své ego, vyžívá se v provokacích, ale taky moc dobře ví, co říká. Slavii tím dostal do řečí a zároveň si ji k sobě připoutal, vyslal vzkaz konkurenci.
Co na to Slavia? Nic. Kdo Tvrdíkovi věřil, musel by přinejmenším znejistět a požadovat objasnění. A to ani nemusí vědět, že jde o těžkého pragmatika, který zvolí vždy nejvýhodnější řešení, i kdyby tím naprosto popřel svá předchozí slova. Vysvětlí totiž cokoli. Bohužel tak zatím v tomto případě neučinil, opět ticho. A mnozí fanoušci Slavie potvrdili, že když jde o jejich klub, nevidí zlo, neslyší zlo. Nebo hned ukazují jinam. To stojí první na stráži a kritizují nepravosti. Tady opravdu nejde o penaltu proti Teplicím, jež nechť se pískají (vždy, všem a všude). Jde o kontext.
Deník Sport nejvyššího muže Slavie nejen na téma Berbr požádal o rozhovor. Až po zaslání zcela adekvátních otázek ho odmítl. Z naší strany je to stále ve hře, pane Tvrdíku.
Témata:
fotbal, Miroslav Pelta, sport, Jaroslav Tvrdík, Roman Berbr, FORTUNA LIGA, Fotbal na Heureka.cz
Související články
