Zdravím čtenáře iSport.cz ze San Jose. Už je to asi šest týdnů, co jsem hrál poslední zápas v NHL a od té doby čekám, až budu moci přidat další. Od mého posledního komentáře pro Sport uplynul měsíc a za tu dobu jsem se posunul dál. Už je to zkrátka lepší, minulý týden jsem konečně začal bruslit. Zatím individuálně, mimo tým, ale je to pořád příjemnější než být bez ledu úplně.
Rekonvalescence se každým dnem zlepšuje, cítím se líp a líp. Samozřejmě že pořád do toho cvičím i na suchu. Dohromady je to vcelku náročné, s lehkou nadsázkou se dá říct, že jsem na zimáku od rána do večera, rozhodně první přicházím a poslední odcházím. Člověka to unavuje mnohem víc než klasický zápasový režim, ale každý vrcholový sportovec tohle zná a ví, o čem píšu.
Nezbývá než na sobě dál makat, abych byl co nejdříve zpátky, zároveň nesmím nic uspěchat, abych se vrátil do hry v naprostém pořádku, připravený na sto procent. Nikdo v klubu si nepřeje, abych šel do nějakého risku, to by bylo vyloženě zbytečné. Datum návratu je pořád nejisté, s lidmi v klubu se takhle konkrétně zatím nebavíme. Cvičím, bruslím, rehabilituju a víc toho moc neřeším. Hodně taky záleží, jak na tom bude sval kolem operovaného kolene. Prostě se uvidí.
Jinak je určitě fajn, že se našemu týmu daří. Sice nedáváme tolik gólů jako ostatní, ale vyhráváme, což je zásadní. Dost z toho mají na svědomí naši dva nejlepší hráči – Jonsie v bráně a Burnsie. Ten jako obránce rozhoduje skoro každý zápas, což je neuvěřitelné. Z každé výhry mám určitě radost, ale všem je asi jasné, že to není stejná radost, jako když jste u toho přímo na ledě. Na jednu stranu jsem součástí týmu, na tu druhou jsem mimo něj. Už aby se to změnilo…
Před týdnem jsme tu měli Ježíška, samozřejmě bez sněhu, ani tady v Kalifornii nenachumelilo… Ale co vím, tak ani v Česku toho moc nenapadalo, mamka mi volala, jak u nich prší, vlastně ani nepamatuju, kdy naposledy jsem měl Vánoce na sněhu. S přítelkyní jsme si zařídili vyloženě české Vánoce. Od rána jsme si pouštěli různé pohádky, vyloženě jsme si udělali pohodu a užívali si domácího klidu. K večeři jsme si dali klasiku - řízky s bramborovým salátem, užili jsme si to se vším všudy.
Výměnu dárků jsme v kabině zrušili
Pod stromečkem jsme oba našli pár dárků, všechny nám udělaly radost, ale do ničeho velkého jsme se nepouštěli, měli jsme tam pár věcí, co jsme si každý přáli, ale pak už jen malé drobnosti a překvapení. Hlavní je, že jsme mohli být spolu, dávali si cukroví a měli společnou pohodu.
V kabině jsme si kdysi dávali dárky, každý si vylosoval parťáka, a vznikla tak dvojice, která se obdarovávala, ale teď nic takového neproběhlo. Upřímně, ono je těžký tomu druhému vybírat něco pořádného, aby to nebyla jen nějaká blbost. A tak se od toho zvyku upustilo.
Na přelomu roku samozřejmě nemůžu v televizi vynechat ani mistrovství světa dvacítek. Vysílají tady skoro všechny zásadní zápasy, viděl jsem naše s Finy, se Švýcary, akorát Dány jsem nestihl. Mnohé fanoušky porážka s Dánskem určitě zaskočila, ale takový dnešní hokejový svět je, strašně se vyrovnává. A Dánové evidentně předvádí dobrý hokej.
Se Švýcarskem jsme doplatili na hodně vyloučení, tam jsme na výhru měli, škoda. Čtvrtfinále však máme jisté, nejdůležitější fáze šampionátu je teprve před námi. Doufejme, že naši kluci něco uhrají. Je potřeba jim věřit. Trochu jsem si psal s Filipem Chlapíkem, se kterým se kamarádím, v létě se nějaký čas připravujeme spolu. Jeho góly zachránily zápas se Švýcary, tak doufám, že si nějaké schoval i na čtvrtfinále.
Související články
