Česko chce být TÝM. Dobrý základ, ze kterého musí vystoupat individuality
Základní hesla „nové“ reprezentace jsou jasná. Náročný herní styl, bojovnost, agresivita. A hlavně týmové pojetí. To je zaklínadlo, o kterém teď trenér národního týmu Karel Jarolím i jeho svěřenci mluví nejčastěji. Je to tak správně. Ovšem pokud chce být Česko úspěšné, nesmí u toho zůstat.
Jedno si řekněme hned na začátku – pokud v dnešním fotbale jako tým nepůsobíte, nemáte šanci. Proto je velmi důležité, aby hráči v české reprezentaci, promiňte mi to klišé, táhli za jeden provaz. Je klíčové, aby byli ochotní se za druhého na hřišti obětovat.
Trenér Jarolím si přeje, aby se i náhradníci cítili jako členové týmu a byli pozitivní. To je hlavně jeho úloha. Podle prvních ohlasů to vypadá, že si hráči atmosféru pod novým koučem pochvalují. Doteď všechno v pořádku.
Jenže „jen“ týmové pojetí na postup a případný úspěch na mistrovství světa stačit nebude. Česko potřebuje také výrazné individuality. Hráče, kteří se nebojí vzít na sebe zodpovědnost. Hráče, kteří dokážou soupeře zaskočit netradičním řešením.
Takovým je samozřejmě Tomáš Rosický, ale na něj se národní tým nemůže spoléhat. Je potřeba, aby se v týmu objevili další. Velmi dobře se v tuto chvíli jeví například Václav Kadlec, skvělý druhý poločas proti Arménii odehrál Jan Kopic. Stálicí je Vladimír Darida. Teď to předvést i v ostrých zápasech.
Týmové pojetí je prostě nutný základ, bez kterého úspěch nepřijde, ale jen to nestačí. Češi musí hrát jako tým a zároveň ukázat přidanou hodnotu. Tu musí zaručit nadprůměrné individuální výkony.
