Srandiček bylo dost... Trpělivost s Torresem musí mít své meze

V nedělním listu The People se objevila krátká zpráva: Pokud Torres nezačne střílet góly, Chelsea nevylučuje, že ho v zimě pošle někam na hostování.

Jako by si bývalý hráč Liverpoolu článek přečetl a namotivoval se jím k jednomu z nejlepších výkonů v modrém dresu. Dokonce po pěti měsících protrhl střelecké prokletí a skóroval.

„Už něčím podobným v této sezóně hrozil. Byl to jeho typický gól, jaké dával za Liverpool,“ chválil ho bývalý hráč Chelsea Clive Walker.

Jenže na zápas proti Manchesteru United se bude vzpomínat kvůli TÉ Torresově minele. Místo do prázdné brány zamířil z pár kroků někam na tribunu Stretford End, kde se mu pak až do konce zápasu skalní fanoušci Rudých ďáblů posmívali. Své nahlodané sebevědomí tak srazil zpátky dolů. Možná ještě níž než dřív.

Nedivil bych se manažerovi Andrému Villasi-Boasovi, kdyby s ním začal ztrácet trpělivost.

Portugalský lodivod totiž ukázal, že si navzdory nízkému věku dokáže dupnout a i hvězdám předvést, kdo je tady pánem. V neděli na Old Trafford posadil po prvním poločase na lavičku klubovou legendu Franka Lamparda.

Něco takového bylo dříve nemyslitelné. Řada jeho předchůdců se snažila si to s vůdci kabiny Chelsea spíš nerozházet. A kdo si u nich nezískal potřebnou autoritu (že, pane Scolari?), ten se se zlou potázal.

A s Torresem může Villas-Boas časem zamést úplně stejně. Má na to právo. Nikdo ho totiž nemůže nařknout z toho, že by španělskému reprezentantovi nepodal v nesnázích pomocnou ruku.

Zatím dělá všechno proto, aby se v týmu cítil jako ryba ve vodě. Hned ve svém prvním soutěžním zápase ho nasadil do základní sestavy. Na úkor Didiera Drogby i Nicolase Anelky. A ačkoli se Torres nadále neprosazoval, dostal důvěru i v první vážnější zkoušce schopností Villase-Boase proti obhájci trofeje a vedoucímu týmu tabulky.

Dokonce je znát, jak se Mourinhův tovaryš snaží ze všech sil snaží ušít Torresovi hru na míru. V neděli v Manchesteru vyrukoval se dvěma křídly. Když to nefungovalo, stáhl je víc dozadu a přidal k nim ještě dalšího ofenzivního hráče.

Torres operoval vepředu sám podporovaný trojicí ofenzivních kolegů v diamantovém rozestavení. Okamžitě dal branku a měl i další šance. Včetně té, kterou trestuhodně zahodil.

Chelsea také upravuje styl podle Torresových předností. I to je od Villase-Boase prozíravé. Je zapotřebí kádr omladit. Drogbovi je už 33 let, Anelka je o rok mladší. Navíc mu dobíhá smlouva.

Sedmadvacetiletý Torres má tudíž větší perspektivu. A protože dlouho na klubové úrovni nic nevyhrál, také hlad po trofejích. Drogba s Anelkou přece jen v Chelsea dobyli téměř vše, co se dalo. Jsou nasycení.

Všichni tři najednou však hrát nemohou. Hlavně Torres s Drogbou si na hřišti spíš překážejí. A útočníka z Pobřeží slonoviny zřejmě únorový nákup nové posily rozhodil i psychicky. Není patrně náhoda, že od Torresova příchodu zaznamenal pouhopouhé dva ligové góly!

Změny jsou tedy nevyhnutelné.

Zatímco v případě Drogby může Chelsea spoléhat na jeho fyzickou sílu v soubojích, krytí míče, výbornou hru hlavou a umění najít si prostor při centrech ze stran, Torres potřebuje spíš načasovanou přihrávku do uličky. Pohybuje se totiž na ofsajdové lajně a umí probíhat kanály mezi obránci.

Fernando Torres nevěří, co zahodil. Spálil snad 150procentní tutovku. • ReutersTakhle se zrodil i jeho gól do sítě Davida de Gey, miliónprocentní šance po pasu Ramirese a třeba i příležitost v první půli, kdy naopak on sám brazilského záložníka vybídl ke skórování před prázdnou bránou. O téhle neproměněné příležitosti se ve světle událostí druhého poločasu skoro nemluví. A přitom byla stejně velká, navíc za stavu 1:0!

Také minulé úterý v Lize mistrů proti Leverkusenu hrál Torres dobře. Připravil obě branky a naznačil schopnosti, o kterých jsem psal.

Musí však zlepšit týmovou práci. Kdyby častěji a usilovněji presoval stopery, tak jak to dělá třeba Rooney, musel by si kupříkladu Phil Jones nechat zajít chuť na své výlety, jako byl ten z poslední minuty první půle.

Obránce Manchesteru United vyvezl míč až do šestnáctky soupeře a vyvolal tam takový chaos, že z toho byl třetí gól v síti Petra Čecha. Ne nadarmo se říká, že bránění začíná od útočníků.

Zkrátka klub od Torrese právem chce splácení ohromné investice a pomoc při dobývání úspěchů.

Šancí už mu poskytl dostatek.

Torres potřeboval čas na adaptaci. Dobrá, dostal jej. Stejně jako Edin Džeko v Manchesteru City. Ten po zahřívacím půlroce začal pravidelně přispívat svému týmu góly. V této sezoně jich dal už šest v lize a jeden v Community Shield.

Torres chtěl v týmu více tvořivých hráčů, se kterými by našel společnou řeč jako druhdy se Stevenem Gerrardem v Liverpoolu.

Chelsea mu koupila krajana Juana Matu z Valencie.

Torres si údajně stěžoval, že starší spoluhráči jsou pomalí.

Na Old Trafford s ním v základní sestavě nastoupili jen tři fotbalisté starší 30 let: John Terry, Ashley Cole a Frank Lampard. A ten navíc odehrál jen 45 minut.

Zkrátka a dobře, napadá mě jedině známá policajtova replika z Kolji: Srandiček bylo dost a teď budeme klopit!