BLOG: Capello nemusí být nutně EUROskeptikem
EUROBLOG TOMÁŠE RADOTÍNSKÉHO - Dlouho dopředu je jasné, že Fabio Capello u anglického národního týmu skončí po fotbalovém mistrovství Evropy 2012. Má tedy poslední možnost dokázat, že je sběratelem titulů. Prvenství na turnaji v Polsku na Ukrajině by předčilo všechny jeho dosavadní úspěchy. Pak by se zase klidně mohl uvelebit v televizním studiu a glosovat dění na zelených trávnících, případně se vydat na neprobádanou půdu a shrábnout balík na lavičce Anži Machačkala. O nesmrtelnost by měl každopádně postaráno.
Anglie nevyhrála významný turnaj 45 let, takže kdyby triumfovala na blížícím se setkání výkvětu Starého kontinentu, znamenalo by to podle mě pro italského trenéra víc, než jeho vavříny z klubové scény.
Nemá totiž ani bezmeznou důvěru jako u Silvia Berlusconiho v AC Milán, ani štěstí na hráčskou generaci jako v AS Řím, ani galaktickou konstelaci blyštivých hvězd jako v Realu Madrid.
Během jeho angažmá na lavičce Anglie se vyměnil předseda i šéf exekutivy Fotbalové asociace, tedy funkcionáři, kteří ho přivedli. Nové vedení si vybere jiného kouče.
Zlatá generace zůstala zlatou jen na papíře. Na hřišti to Ferdinand, Gerrard a Lampard nikdy nepotvrdili. Jejich nástupci teprve dorůstají.
Navíc otevřít šekovou knížku a koupit si jiné hráče Capello nemůže.
A kdybych chtěl být zlý, řekl bych, že nemá v zádech ani všehoschopného šíbra Luciana Moggiho jako v Juventusu Turín. Ba naopak – Angličané jsou od rozhodčích biti jako žito.
Stačí si vzpomenout na jejich osmifinálovou bitvu s Německem na loňském mistrovství světa v Jihoafrické republice, kde opět zaúřadoval Seppem Blatterem tak často zmiňovaný lidský faktor.
Tedy fenomén, který mi svou nesmyslností připomíná všeobecně oblíbenou Klausovu neviditelnou ruku trhu.
Lehko na cvičišti...
Pětašedesátiletý matador Capello se tedy musí spolehnout hlavně na své vlastní schopnosti. Co zatím ukázal? Suverénní průjezd dvěma kvalifikacemi a výbuch na jednom závěrečném turnaji, z něhož se teď musí poučit.
Čeká ho ještě spousta práce, což se v plné nahotě projevilo i v pátečním rozhodujícím kvalifikačním utkání v Černé Hoře.
Hladce zvládnutou první půli s rychlým kombinačním fotbalem vystřídalo trápení po přestávce. A takových rozporuplných dojmů si angličtí příznivci odnesli v poslední době víc.
Jasná výhra nad Bulharskem – a pak čtyři zápasy ve Wembley v řadě bez jediného vítězství.
Triumf v Sofii – a vzápětí ukrutně nudné vítězství 1:0 nad Walesem.
I remízu 2:2 v Podgorici je třeba brát se smíšenými pocity. Kvůli vyloučení Wayna Rooneyho byla úspěchem, protože znamenala potvrzení postupu z prvního místa.
Jenže v Černé Hoře žije méně obyvatel než v Leedsu. A nejzkušenější členové národního týmu mají na kontě sotva tři desítky startů.
Takže fakt, že Anglie vyhraje kvalifikační skupinu bez porážky a s pouhými pěti inkasovanými góly, neradno přeceňovat. Stejně jistě si v bojích o šampionát počínala i minule a všichni víme, s jakou ostudou jela z Afriky domů.
V aktuálním žebříčku FIFA patří Anglii 8. místo s nepatrnou ztrátou na Uruguay. Ještě nedávno byla kolébka fotbalu čtvrtá. Znamená to, že je zhruba na stejné úrovni, jako Brazílie, Německo či Portugalsko? Ne, to by s nimi neprohrávala na velkých turnajích.
Anglie má podobné problémy jako Česko, byť se pyšní větší tradicí a nepoměrně širší hráčskou základnou. Postrádá víc tvořivých hráčů schopných driblovat a obcházet soupeře ve velké rychlosti, umění držet míč a čekat na tutovou přihrávku do šance, jižanskou rtuťovitost a invenci.
Podcenila práci s mládeží a teprve v poslední době se to snaží napravit.
Když jsem však její týmy sledoval na letošních velkých mládežnických turnajích, byl to většinou zoufalý pohled.
Na mistrovství Evropy do 21 let prohrál Albion s Českem po tak ustrašeném výkonu, že z toho byla hanba i anglickým fanouškům (mohu potvrdit jako očitý svědek). A to nastoupili borci z Manchesteru United či Chelsea, nebo třeba Jordan Henderson, za něhož Liverpool zaplatil 20 miliónů liber.
Na světovém šampionátu do 20 let v Kolumbii zase mladí Angličané vešli do dějin tím, že postoupili ze skupiny, aniž by vstřelili byť jen jedinou branku. Tu mimochodem nedali ani v osmifinále a letěli domů.
Pusťte Rooneyho ze řetězu
Bylo mi jich líto. Většina z nich si totiž Premier League hned tak nezahraje. Jestli vůbec někdy. V nabitých kádrech nemají proti drahým cizincům šanci.
Pokud se přece jen prosadí, média hledající za každou cenu spasitele je po pár vydařených zápasech začnou vynášet do nebes, oni slávu neunesou a selžou. Nebo podlehnou tlaku, který je na ně vyvíjen.
A když už všemi zkouškami projdou bez zakolísání, začnou si hledět spíš toho, aby si uchovali místo v základní sestavě klubu. Nastupovat pravidelně v lize a vyzkoušet si třeba Ligu mistrů, to je jejich priorita.
Reprezentace? Ne, že by je nezajímala. Jenže už na ni nemají dost fyzických a psychických sil. Spotřebují je v klubu, kde dennodenně zápolí s obrovskou konkurencí odjinud.
Vidíte, že Capello opravdu nemá moc velký výběr. Já mu přesto stále věřím.
Španěly, Němce a Holanďany, kteří jsou herně lepší, může udolat italskou taktikou.
Neotráví tentokrát hráče zbytečně dlouhým soustředěním a spíš je po náročné sezóně nechá dobít baterky, aby dostali do fotbalu chuť a vydali za sebe v Polsku a na Ukrajině to nejlepší.
A bude mít k dispozici uzdraveného Gerrarda, Wilshera a na případné vyřazovací boje i Rooneyho, jemuž vyprší trest za červenou kartu z Černé Hory.
Mohl by být hladový jako vlk a stát se opět tahounem.
Jestli ani tohle všechno nebude nic platné, odejde kouč do historie jako zbytečně drahý cizák se špatnou angličtinou a chováním slona v porcelánu.
A pak už bude asi skutečně čas se všemi těmi Erikssony a Capelly skoncovat a najít konečně schopného anglického trenéra, který by celou reprezentaci od áčka po dorost postavil do latě a dohnal vlak.
