EUROBLOG TOMÁŠE RADOTÍNSKÉHO - Víte, které dva týmy Premier League ještě v této sezóně neutrpěly ani jednu soutěžní porážku? Správně, jedním z nich je Manchester United. Jméno toho druhého však vás asi překvapí: Newcastle United. Ve fotbalové baště na severovýchodě Anglie se rodí silné mužstvo. Přesto, anebo možná právě proto, že s ním nikdo nepočítá.
Nejlepším zápasem 8. kola anglické ligy měl být ten první.
Stal se jím ten poslední.
Mezi oběma neporaženými celky byl totiž o víkendu velký rozdíl. Vedoucí Manchester United předvedl v Liverpoolu negativní taktiku, příšerné rozestavení a nulovou chuť útočit. Nakonec byl rád za šťastnou remízu, ovšem první příčku přenechal svému městskému rivalovi.
Zato v Newcastlu se hrál divácky atraktivní fotbal jako za starých dobrých časů. Utkání mě u obrazovky nadchlo. A nejen proto, že jsem na tribuně zahlédl svého oblíbence – odchovance Strak Paula Gascoigna, který se (doufám!) konečně zbavil svých alkoholových démonů a vyrazil na fotbal.
Pohled na hrací plochu byl ještě zajímavější. Zatímco ve šlágru kola na Anfield Road oba soupeři zkracovali hřiště, neustále k sobě přistupovali a prakticky si navzájem znemožňovali jakoukoli souvislou kombinaci, v St. James´ Parku byla k vidění úplně jiná podívaná. Hrálo se ve velké hloubce, takže prostoru na technické finesy a nápadité ťukesy se naskytlo co hrdlo ráčí.
A slouží ke cti hráčům Newcastlu i Tottenhamu, že díky tomu po přestávce rozehráli partii, která každého milovníka fotbalu musela zahřát u srdce. Když utkání končilo, přál jsem si, ať se hraje dál. Tak mě to bavilo!
Newcastle znovu zvládl náročnou zkoušku a ukázal, že se s ním musí počítat. Už na začátku sezóny uhrál bod s Arsenalem a pak vyhrál derby v Sunderlandu. Těžký los mu tedy vůbec nevadil.
Proti Kohoutům z Londýna sice nejlepší obrana v lize udělala několik chyb, ale zase zazářil útok. Do té doby při tom Straky vstřelily jen devět branek. Tentokrát daly hned dvě.
Při pohledu na rozlosování zjistíme, že další utkání s favoritem hrají až za měsíc na půdě Manchesteru City. I tam mohou jet v roli neporaženého týmu. Tak nebezpečné v současnosti jsou. Rozhodně zatím popírají známé klišé o tom, že druhá sezóna v lize je těžší než ta první.
Kladiva na čarodějnice
Velkou zásluhu na vzestupu loňského nováčka má manažer Alan Pardew. Ve funkci ještě není ani rok a už je na týmu zřetelně znát jeho rukopis. Hra Newcastlu ve mně oživila vzpomínky na skvělý tým West Hamu, který Pardew v sezóně 2005/2006 dovedl až do finále Anglického poháru a v Premier League s ním coby nováček obsadil lichotivé deváté místo. Přestože se fotbal od té doby vyvinul, potrpí si na stejné atributy: nasazení dokonale vyvážené s technikou, systém 4-4-2, góloví útočníci, tvořivá křídla, dva zloději míčů ve středu zálohy a rychlí beci pendlující nahoru a dolů.
Takoví byli Kladiváři před šesti lety (i s Tomášem Řepkou) a takový je i Newcastle verze 2011.
Pardew touhle hrou vymítá čarodějnice. Když totiž loni v prosinci nahradil Chrise Hughtona, většina fanoušků Newcastlu povytáhla obočí. Přáli si velké jméno a dostali chlapíka, který měl podle zlých jazyků pro tuhle práci jediný předpoklad: znal se s majitelem Mikem Ashleym z londýnského kasina, kde pracoval ředitel klubu Derek Llambias. Přijetí nového manažera tak bylo chladné.
Během deseti měsíců si ale Pardew dokázal získat řadu odpůrců na svou stranu. A když bude jeho tým pokračovat v aktuálních výkonech, přibudou jistě i další stoupenci.
Příběh, jakým by se mohl inspirovat třeba kouč Slavie František Straka. Jeho pozice je dost podobná.
V plusu na hřišti i mimo ně
Další příznivou zprávu se fanoušci Newcastlu v neděli dozvěděli při čtení zápasového programu. Llambias v něm oznámil, že Straky jsou na dobré cestě dostat se do černých čísel.
„Jsme potěšeni, že klub pracuje na tom, aby splnil podmínky projektu Finanční fair play UEFA, a to dokonce i v současné nelehké globální ekonomické situaci,“ uvedl ředitel Newcastlu.
Ozdravný proces sice bolel, ale byl nevyhnutelný. St. James´ Park byl dlouhá léta domovem přeplácených rádobyhvězd, které za to nic neodvedly. Když už přišel velký hráč, byl za zenitem, takže to tu chtěl jen pohodlně doklepat do penze. Jen na platy se vydávalo závratných 70 miliónů liber ročně.
Proto byl Newcastle ve ztrátě. Vlastník Ashley však začal utahovat kohoutky a situace se postupně mění. Paradoxně v tomto ohledu pomohl sestup v roce 2009. Potvrdilo se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Drazí hráči odešli a zůstali ti, kteří v černobílém dresu opravdu chtěli bojovat. Pochopitelně to byli spíš ti levnější.
Přestalo se také bezuzdně nakupovat. Za posledních osm let je klub na přestupové burze v mírném plusu. K tomu samozřejmě výrazně přispěl letošní leden, kdy odešel Andy Carroll do Liverpoolu za 35 miliónů liber. Fanoušci se zlobili, že nepřišla slibovaná adekvátní náhrada. Naopak – v létě opustily kádr další opory: Joey Barton, José Enrique a Kevin Nolan.
Obavy, že nebude ligu s kým hrát, však byly zbytečné. Rodí se nová kostra: brankář Krul, stoper Coloccini, středová dvojice Tioté-Cabaye, zakončovatel Ba.
Ti mají největší zásluhu na tom, že tým neprohrál 13 soutěžních utkání v řadě. Naposledy našel přemožitele před půl rokem v Liverpoolu.
„V sezóně 2011/2012 je naším cílem minimálně skončit do 10. místa,“ prohlásil Llambias.
Vzhledem ke startu Newcastlu jsou to až příliš nízké ambice.
Témata:
fotbal, Tomáš, anglie, radotínský, premier, league, Newcastle, euroblog, sport, Pardew, Fotbal na Heureka.cz
Související články
