Český fotbal tento týden dosáhl dvou skvělých výsledků. Národní tým postoupil na EURO 2012 a Pavel Královec si zapískal ve Wembley. A pokud si udrží formu, měl by v červnu cestovat na turnaj do Polska a na Ukrajinu společně s našimi fotbalisty. Výkony totiž podává stejně dobré, ne-li lepší.
Čtyřiatřicetiletý arbitr z Domažlic si prošel podobným vývojem jako reprezentační kouč Michal Bílek. Ještě nedávno byl odepisovaný a zesměšňovaný a nikdo mu nevěřil. Najednou má úspěchy a budí respekt.
A ještě v něčem jsou si podobní: ani jednomu z nich nikdo příliš nepomáhal. O své výsledky se zasloužili především oni sami. Vydobyli si je vlastní tvrdou prací.
Když Královec přiletěl do Londýna na úterní přátelský zápas Anglie – Švédsko, vytáhli na něj místní novináři kostlivce ze skříně. Deník Daily Mirror se díky pečlivým rešerším vrátil o čtyři roky zpátky a zjistil, že český sudí má pěkný škraloup.
V utkání Slavia – Mladá Boleslav (1:1) v prosinci 2007 totiž chybně vyloučil hostujícího Tomáše Hrdličku a naopak opomněl ukázat červenou kartu domácímu Mateji Krajčíkovi. Navíc nenařídil pokutový kop za faul na útočníka Pražanů Tomáše Necida. Tenkrát bouřil hlavně slávistický majitel Tomáš Rosen a vyvinul obrovský mediální tlak.
„Sudí zabíjejí fotbal,“ běsnil. Královcovi to spočítal za všechny předchozí hříchy. Tedy i za duel Olomouc – Slavia (4:3) v srpnu 2005, v němž muž s píšťalkou hosty poškodil a vyfasoval třízápasový distanc. Stal se z něj nepřítel Slavie a tohle stigma si nesl celou dobu. Až do onoho zápasu na Strahově v sezóně 2007/2008.
Tenkrát atmosféře podlehl i šéf komise rozhodčích Luděk Macela a napařil Královcovi trest na šest zápasů. Přitom jeho svěřenec patřil k mezinárodním sudím a řídil zajímavé zápasy Poháru UEFA či kontinentálních mládežnických šampionátů. Odznak FIFA má už šest let.
Další paralela s Bílkem, potažmo českou reprezentací – doma Královec není prorokem a sáhl si na dno, ale Evropa ho začala uznávat.
Když se chce, tak to jde
Dokonce natolik, že letos na podzim začal konečně pískat také nejprestižnější evropskou klubovou pohárovou soutěž – Ligu mistrů. Už dostal důvěru v duelech Lyon – Dinamo Záhřeb (2:0) a Manchester City – Villarreal (2:1).
Vždy si vedl bez větších potíží. Hlavně ten druhý zápas byl pro něj zatěžkávací zkouškou. Šlo o klíčové utkání, oba soupeři potřebovali vyhrát. Rozhodnutí padlo až v poslední vteřině nastavení a hosté se po vítězné trefě Sergia Agüera na Královce sesypali jako vosy. Domnívali se, že branka byla dosažena z ofsajdu. Neprávem.
Opakované záběry dokázaly, že gól byl regulérní, což posléze uznal i kouč Španělů Juan Carlos Garrido. Stejně tak Královec a jeho asistenti Martin Wilczek a Miroslav Zlámal dobře posoudili drtivou většinu ostatních sporných situací. Jejich výkon byl dokonale sehraný.
Příští týden by se prý měli na Champions League sejít opět.
V úterý ve Wembley pískal Královec rovněž velmi sebevědomě. Utkání držel pevně v rukou a na hráče působil svou autoritou. Proto nemusel rozehrát žádný mariáš.
Za celých 90 minut udělil pouze dvě žluté karty – Švédovi Johanu Elmanderovi za řečnění a v samotném závěru pak i jeho krajanovi Pontusi Wernbloomovi. Obě strany (hlavně až netypicky horkokrevní Seveřané) několik Královcových verdiktů doprovodily slovní kritikou, ale celkový dojem byl dobrý.
Jen deník The Sun napsal: „Byl shovívaný k některým tvrdým skluzům z obou stran.“ Na druhou stranu Královec odpískal přes 30 faulů, takže zase tak tolerantní nebyl.
Každopádně má zdárně za sebou zápas, který byl vrcholem jeho dosavadní kariéry. Šance, že se na velkém turnaji po dlouhé době ukáže český rozhodčí, znovu o něco vzrostla.
Je vidět, že naši sudí své řemeslo ovládají. Hlavně když se jim do toho neplete politikaření a zákulisní tlaky. Venku totiž nikdo neřeší, jestli sudí nadržuje Spartě, Slavii nebo Plzni.
Rozhodčí tam také dělají chyby, a někdy hrůzostrašné. Stačí zmínit jména jako Tom Henning Øvrebø či Martin Hansson. Sudí, kteří svými hrubkami, ať už úmyslnými či nechtěnými, zničili sen celých hráčských generací. A často pokračovali vesele dál, protože měli za sebou silnou lobby.
Královcovi bezesporu pomohly zahraniční konexe bývalého sekretáře komise rozhodčích Josefa Kruly i zvolení Dagmar Damkové do komise sudích UEFA.
Ale kdyby pískal falešně, rozhodně by si takové renomé nevybudoval.
A pokud jde o to zabíjení fotbalu, o němž tak plamenně hovořil Rosen, čas ukázal, jak to vlastně všechno bylo. Fandové a hráči Slavie by o tom mohli vyprávět hotové romány.
