Nechte Owena zabydlet se ve Stoke a nepleťte mu hlavu reprezentací
Fanoušci Stoke vyvolávali Michaela Owena po celý druhý poločas sobotního ligového utkání proti Manchesteru City. Nová posila se však dlouho jen rozcvičovala a debut se nakonec smrskl na pouhou minutu. Týmu z Britannia Stadium má přesto podle mě stále co dát, ale na návrat do reprezentace už by měl spíš zapomenout.
Ve scénáři utkání fotbalové Premier League Stoke – Manchester City dostal Owen roli, kterou nakonec nenaplnil. Za pár vteřinek pobytu na hřišti se totiž nedotkl míče, takže se nestal žolíkem, který zařídí tři body. Kdyby se mu to povedlo, připomněl by jeden památný okamžik.
Téměř na den přesně před třemi lety dal Owen svůj první gól v dresu Manchesteru United v domácím prostředí na Old Trafford. Lepší příležitost si vybrat nemohl.
Gólem z nastavení rozhodl o vítězství 4:3 právě nad Manchesterem City a korunoval tak jedno z nejúžasnějších městských derby v historii. Tehdy se zdálo, že svou skvělou kariéru ještě dokáže resuscitovat.
Jenže série zranění ho znovu začala limitovat. Několikrát vypadl ze hry na dlouhé měsíce, a když už se vrátil zpět, byla na něm patrná nerozehranost a z ní vyplývající herní a střelecká nejistota.
Od onoho slavného zářijového dne roku 2009 se v Premier League prosadil gólově už jen třikrát. Za tři sezony nasázel v dresu Rudých ďáblů všehovšudy pět branek.
Loni už se stal vyloženě nadbytečným. V anglické nejvyšší soutěži si připsal jediný start a nastupoval spíš v málo významných pohárových duelech.
Letní odchod z červené poloviny Manchesteru byl tedy logickým vyústěním. Na rozdíl od Dimitara Berbatova si Owen nemá nač stěžovat. Šancí mu dali dostatek a branky nikdy pravidelně nedával. A aby vysedával na lavičce, nebo dokonce na tribuně, na to přece jen ještě není tak starý.
Přesun do Stoke, které nemá tak široký kádr ani velké ambice, je v tomto kontextu pochopitelný. Fandové tu zatím nebyli zvyklí na to, že by jejich celek posílil držitel Zlatého míče, jakkoli už jeho hvězda trochu pohasíná.
Budou si tedy Owena vážit a hned svým sobotním přivítáním to dali jasně najevo. On sám pak vzkázal, že si je podpory publika dobře vědom. Snad na něj obecenstvo nebude klást přehnané nároky a odpustí mu, když hned nezačne zářit. Trpělivost je rozhodně na místě.
Owen však bude muset přesvědčit svými výkony. A zde mám jisté pochybnosti.
Útočník, který poslední ligový zápas absolvoval před rokem, branku nedal od května 2011 a v základní sestavě se neobjevil téměř dva roky, může asi jen stěží na hřišti předvádět zázraky.
Na hrnčířském kruhu se musí šlapat
Nejdřív totiž musí pravidelně a kvalitně trénovat, protože s týmem neprožil společnou letní přípravu. Na vlastní kůži už poznal, že metody manažera Tonyho Pulise jsou jen pro ty nejotrlejší.
Pokud si na ně rychle zvykne a jeho organismus zvládne extrémní zátěž, může začít střádat minutku po minutce, aby se zase dostal do optimálního zápasového rytmu. Jenže i to má své »ale«.
Stoke na rozdíl od loňské sezony nehraje evropské poháry a už vypadlo i z Ligového poháru, takže soutěžních utkání tolik potřebných pro Owenovo zapracování zase tolik mít nebude.
Půjde také o to, aby se Owen adaptoval na specifický herní styl. Hrnčíři mají hru založenou na důrazu a přímočarosti. O každý míč je potřeba bojovat s velkým nasazením. To rozhodně není hra ušitá na míru liverpoolského odchovance s poněkud křehkou tělesnou konstitucí.
Přesto připouštím, že Owenovo partnerství s dlouhánem Peterem Crouchem může fungovat. Typologicky je to takřka ideálně složená dvojice.
Důrazný hlavičkář Crouch s výbornou hrou ve vzduchu může operovat na hrotu, menší a výbušnější Owen by mohl hrát pod ním a využívat sklepnuté a odražené míče.
Objevily se názory, zda by to nově složený tandem nemohl společně dotáhnout až do anglického národního týmu. Myslím, že takové úvahy jsou hodně předčasné a v podstatě i nesmyslné.
Jednak Crouch nemá v reprezentaci na růžích ustláno, čemuž se mimochodem osobně dost divím. Šutér s bilancí 42 startů a 22 gólů by jednoduše neměl být tak lehce přehlížený.
Ale manažer Roy Hodgson chce patrně dát šanci mladším hráčům, na což má plné právo. Přesto ale překvapivě uvažuje i o Owenovi, jemuž bude v prosinci už 33 let a v dresu se třemi lvy na hrudi hrál naposledy před více než čtyřmi lety.
„Každého hráče – ať už je to Michael Owen nebo někdo jiný – kterému se daří, dává branky a pravidelně nastupuje v Premier League, samozřejmě musíme sledovat,“ řekl Hodgson.
Takový tah by ovšem postrádal jakoukoli koncepčnost. Dobře, nechť Owen prokáže, co ještě umí. Ale proč potom není v nominaci třeba i David Beckham, nebo Rio Ferdinand?
Zkrátka započala-li jednou omlazovací kúra, je nutné ji důsledně dotáhnout do konce a nepovolávat najednou hráče, který má jen minimální perspektivu. A ruku na srdce: kdyby měl Owen skutečně reprezentační fazonu, asi by ho Sir Alex Ferguson jen tak lehce nepustil.
Stoke každopádně angažováním Owena vůbec nic neriskuje. S rodákem z Chesteru podepsalo roční kontrakt, takže když se akvizice neosvědčí, může ji v létě odložit.
Po marketingové stránce se jedná o velmi zajímavý tah. Owen dostal ve Stoke dres s číslem 10 a vsadím se, že jeho repliky půjdou pořádně na dračku.
Přál bych mu, aby si ten dres užil co nejvíc. Je to jeden z nejlepších útočníků své generace a zaslouží si důstojné vyvrcholení své obdivuhodné kariéry.
