Trápení Liberce byl hřích. Rozhřešení přinesl Pešán a spol.
Vy jste novinář, nebo z nějakého extraligového klubu? Tak mě přivítali liberečtí kustodi, když jsem mezi střídačkami sledoval středeční trénink. Nedůvěra je logická, měli případy, kdy špioni soupeřů sledovali jejich přípravu. Aby ne, herní pojetí Bílých Tygrů, kteří vedou extraligovou tabulku, může být inspirací pro velkou část soutěže.
A na první místo se nedostali jen tak. „Trénink je podle mě důležitější než zápas, je ještě o krok před ním,“ říká hlavní trenér Filip Pešán. A přesně podle toho hodinka na ledě vypadala. Dbá na to, aby jeho svěřence trénink bavil. Snaží se co nejvíce přiblížit herním situacím. Náplní téměř každého tréninku je řízená hra pět na pět. A vše v obrovském nasazení. „To je nelidské tempo,“ ulevil si během středeční fachy útočník Lukáš Krenželok.
Mimo led má zase přípravu na starosti kondiční kouč Aleš Pařez. I on přinesl revoluci. Žádné dlouhé výběhy či kolo, ale dril dynamiky a síly. A to vše většinou jen během šedesáti minut. Jednou denně. Zkrátka přesně pro potřeby hokejistů.
Kromě suché přípravy jsou však v Liberci pokrokoví i v jiných ohledech. Jako jediní v extralize a jedni z minima v Evropě, výkony svých hráčů dokážou zanalyzovat pokročilými statistikami podobně jako v zámořské NHL. Tuto část má na starosti Aleš Vladyka, jeho obrovskou výhodou je, že kolegové či nadřízení jsou k jeho objevům otevření.
Kromě lidského potenciálu je však potřeba zmínit i liberecké zázemí. Když se člověk prochází arénou, přijde mu až nelogické, že se tento klub v posledních třech sezonách nevešel do play off. A že s možná nejlepším zázemím nikdy nehrál finále. Není to nejen nelogické, ale především trestuhodné!
Ale co není, může být. Zvlášť při současném přístupu hráčů a trenérské erudici.
