Máme za sebou jeden z největších zápasů dosavadního průběhu jara. Hned na úvod si neodpustím poznámku, že kdyby Sparta už definitivně byla na vyšším herním stupni, vedení 2:0 musela udržet. Do náskoku se dostala velmi pěknou brankou. Centr ze strany, střela z voleje Vaška Kadlece. To byl vážně nádherný moment. Dvoubrankové vedení ale ztratila po standardních situacích. Není to poprvé. Pokud bych byl trenér Sparty, byl bych z remízy dvojnásob naštvaný. Na Letné to musí řešit, v tréninku se na to zaměřit.
Proč Sparta dostala oba góly po rohových kopech?
Buď si dostatečně nevěří, nebo mají hráči špatné postavení. To si ale musí vyhodnotit Pavel Hapal. Správné obranné postavení není jen problém Sparty, ale obecně všech českých mužstev. Vidím to i na reprezentační úrovni. Nejen při standardních situacích, ale i ve hře. Pak je otázkou, zda to vůbec hráče učíme správně už v mládežnických týmech. Je potřeba mít efektivně nastavenou metodiku, jasně definovat výhody zónového a osobního bránění, popřípadě kombinovaného. Karel Brückner většinou kladl důraz na zónu, Jarda Hřebík preferoval osobní přístup.
Razím teorii, že je třeba zvážit, jaké hráče máte k dispozici a proti komu nastupujete. Podle toho se rozhoduji, jaký systém zvolím. Obecně je důležité, aby mužstvo zvládalo oba způsoby bránění. To je samozřejmě otázka tréninku, ale u Sparty by to měla být i věc správného výběru hráčů. Kdo přijde do Sparty, musí mít takové návyky na vysoké úrovni. Pokud Pavel Hapal po zápase s Plzní říká, že to své hráče musí učit, je to na pováženou.
