Vítkovice v křeči. Nesedím ve vipce, co říkám lidem? A jedna zásada
Neříká se mi to snadno, protože ve Vítkovicích stále spolupracuji s majitelem Alešem Pavlíkem i s trenéry, ale faktem je, že aktuálně to v Ostravě není zrovna pohled pro hokejového fajnšmekra. Jsme trošku v křeči. Navíc teď máme dost těžké soupeře, které můžeme porážet, jenom když podáme nadstandardní výkon. A to se nám nedaří. Možná kromě zápasu v Třinci, kdy jsme sice hráli celkem vyrovnanou partii, ale stejně jsme prohráli o gól (1:2).
Situaci samozřejmě probíráme, diskutujeme o ní, snažíme se hledat řešení. Od začátku jsme věděli, že mužstvo na špici ligy nemáme. A že mohou nastat určité problémy. Začátek nám vyšel nad očekávání, možná jsme i v hlavách tým trošku přecenili. Teď jsme se dostali do útlumu.
Jak z něho ven? Je mi jasné, že jako první se vždy přetřásají změny trenérů. Já byl trenérem dlouho a nejsem zrovna zastáncem výměn při prvním nezdaru. Nejsem pro unáhlené změny. Když se podíváme na kluby, které už trenéry vyměnily, tak výsledky se nijak rapidně nezlepšily.
Samozřejmě vnímám, že Jakub Petr a Pavel Trnka nemají u fanoušků dobrou pozici. Chodím na tribunu, nesedím ve vipce, jsem mezi lidmi. Nepřekvapuje mě to, ve sportu to tak je vždycky. Nejenom v českém. Když mužstvo nehraje podle představ fanoušků, jsou nespokojení. A první na ráně jsou trenéři. Tak to je a často se to nakonec i výměnou řeší. Na druhou stranu stačí dva tři dobré výsledky a pozornost se upírá jinam.
Pan Vůjtek už se nevrátí
Pravda je, že jsem vždycky hlásal zásadu, že trenér má u mužstva zůstat
