Třináct turnajů z kalendáře WTA máme letos za sebou a každý měl jinou vítězku. Jedni říkají, že to je velká krása dnešního ženského tenisu, a druzí, že jde o problém, protože hvězdy tak nevyčnívají. Já jsem rozhodně v té první skupině. Přijde mi mnohem atraktivnější, když se šampionky takhle točí, než aby se potkávala ve finále stále stejná jména.
Když se podíváme na žebříček, prvních osm tenistek je v něm našlapáno v rozmezí pouhé tisícovky bodů, což prakticky maže jeden velký turnaj. O to je ženský tenis zajímavější. Naprosto nepochybně. Doby, kdy byly před turnajem kurzy na Serenino vítězství 1,5:1, se mi nelíbily.
Tohle je přece hrozně dobré pro tenis! Kdybyste se mě zeptali, kdo vyhraje teď v Miami, tak vám odpovím, že nemám vůbec tušení. Ten turnaj prakticky nemá favoritku.
Dobré je to pro fanoušky a nakonec i pro turnajové ředitele, s čímž mám také zkušenosti. Jako ředitel dáte na plakát jednu jedinou hvězdu, kterou máte, ona vám odřekne nebo se zraní hned v prvním kole. Pak už je turnaj takový vyčichlý. Dneska když vám odřekne jedna hvězda, vůbec nic se neděje, protože máte sedm, ne-li víc, dalších adeptek na vítězství.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
