Guru hudební publicistiky Jiří Černý použil v jisté souvislosti obrat „holka z lidu, když se povede“. Kristýna Kolocová, jedna z nejúspěšnějších českých volejbalistek všech dob, je takovou povedenou holkou z lidu.
Ano, to je ta dáma, která je představována vždy jako součást dvojice Kiki a Maki. Té nejlepší, které kdy český beachvolejbal měl. Tato pihovatá dračice vás lehce mate svým přímým až drzým výrazem. Jednou ze svých dominantních vlastností – důslednou dochvilností – dokáže být až nepříjemná. Ptá se s nelíčenou otevřeností, až to někoho může zaskočit. Například na audienci u ministra školství opáčila na otázku, zda si dá šálek kávy: „No, jestli ho máte dobrý...“
Kristýna je zvědavá, cílevědomá, ale rovněž tvrdohlavá a netrpělivá. Je především prvotřídní (beach)volejbalistkou a válečnicí, jakou bys pohledal. Za válečnou maskou se ale skrývá jemná duše ženy.
Vrcholový sport je kultivovanou náhražkou války, pro niž se hodí lépe muži než ženy. Kristýna je tak trochu chlap, přestože je to pěkná žena. I to sama přiznává, resp. sleduje na sobě některé povahové rysy, jež jsou spíše mužské, a dokonce je za ně upřímně ráda. Říká o sobě: „V některých situacích mi ´mužské´ vlastnosti pomáhají. Ženské to mají v životě kvůli své citlivosti těžší, a proto mi občas nevadí být tak trochu chlap.“
Myslím, že jim s Markétou Slukovou, jemnou vílou zcela protichůdné povahy, výborně funguje týmová chemie. Markéta je podle jejích slov hodně citlivá, což se jednou jeví jako největší slabina a jindy zase jako obrovská přednost. Kdysi jsem se Kristýny ptal, zda existuje její povahový rys, o kterém svět neví. Odpověděla, že takovou, jaká doopravdy je, ji zná jen málo lidí.
Na první pohled se nezdá být příliš citlivá. Ve skrytu duše je občas jen malá zranitelná holka, jak se sama popsala. Coby bývalá šestková reprezentantka z Olympu Praha hrála na postu libera. Díky své výšce je i v beachvolejbalu jednoznačně obranářkou, hraje vzadu a její partnerka Markéta blokuje na síti.
V životě je naopak jasnou útočnicí a i v beachvolejbalu útočí velmi často, jelikož na ni soupeř, jako na menší hráčku, častěji podává. Je to trochu paradoxní, poněvadž z pohledu volejbalových měřítek je prcek, na druhé straně ale krásný důkaz toho, že pro útok ve volejbalu jsou vedle tělesné výšky stejně důležité smečařská drzost, odvaha, samozřejmě periferní vidění a šikovná ruka.
Kristýna s Markétou jsou výtečným obchodním artiklem. Dvě krásné blondýny, které jsou světové v atraktivním sportu, jenž se navíc hraje v plavkách. Vedeny svým trenérem a manažerem Simonem Nauschem v jedné osobě nemají problém prezentovat se jako sex-symboly. Obě blonďaté krásky dobře vědí, že vrcholový sport je byznys. Jsou lidem sympatické, protože jsou obě milé a otevřené a umí skvostně hrát volejbal. To je dobrá kombinace na „prodej“.
Ale v první řadě jsou ženy, a ty se chtějí vždycky líbit. Nafotily například profesionální fotky ve společenském oblečení, a když je profíci hezky nalíčili a načesali, velmi jim to slušelo, což se zase pro změnu líbí mně.
Protože je Kristýna jednou z mála českých akvizicí, která snese přídomek „světový“, zeptal jsem se jí, co by poradila českým beachvolejbalistům, ale i jiným sportovcům, kteří chtějí být světoví jako ona.
Bez zaváhání odpověděla: „Pracujte výborně, nejen dobře. Dejte tomu víc, než dáváte nyní. Plaťte za služby, které jsou kvalitní, a vyhledávejte služby i za vyšší ceny. Vyplatí se to. Zkuste být méně Čechy, naše mentalita není se světovým sportem tak kompatibilní jako třeba mentalita Američanů. Učme se od nich. Buďme sebevědomí a pozitivní. Buďme světoví. To nám chybí, všem! Hodně trpělivosti. Beachvolejbal je krásný, ale psychicky hrozně náročný sport.“ Bude moudré, když k tomu nebudu nic dodávat.
Související články
