Vysoká hra Zdeňka Haníka: Lionel Messi vidí na třetí a čtvrté oko
Pocházím sice z prostředí nekontaktní hry, tedy volejbalu, z ostatních týmových sportů nejradši hokej a basketbal, kvůli nepřetržitým bleskovým změnám ve hře. Jakmile se však objeví nějaký Zidane nebo Messi, přitáhne můj zájem i fotbal. Pokusím se na příkladu Lionela Messiho ukázat jeden jev, který je společný všem hrám.
Televizní divák vnímá s úžasem fotbalové umění Lionela Messiho. Člověk znalý řeči těla a tajemství řízení pohybu čte z jeho herních projevů trochu více. Totiž, jak pracují i procesy vnitřní, tedy psychické, ale přesto se odrazme od těch fyzických.
Jaroslav Hřebík například tvrdí, že Messi provádí kličku na stojnou nohu bránícího hráče, intuitivně vnímá postavení těla protivníka a obejde ho kolem nohy, o kterou je v ten moment zapřený. Využívá vysokou běžeckou frekvenci i to, že kontakt s míčem většinou udělá na každý druhý krok.
Klikněte jen pro zajímavost na You Tube, a můžete vidět, co provedl nedávno s obráncem Bayernu Mnichov Boatengem. Nejsem natolik expertem ve fotbalu, abych mohl toto tvrzení posuzovat, ale využiji ho.
Hráči jako Lionel Messi se soustavně ocitají v situacích, které jsou si velmi podobné, ale přitom nikdy nejsou úplně stejné. V těchto „známých a přeci neznámých“ situacích jsou téměř vždy závislí na schopnostech, které nazýváme předvídání (anticipace) a intuice.
Někdy se tyto dva pojmy chybně zaměňují, avšak oba vyjadřují schopnosti, které umožňují hráči „vidět do budoucnosti“.
Schopnost předvídat se u hráče rozvíjí jako „bezděčně a neuvědoměle získaná zkušenost“. Je to vedlejší produkt myšlení, získaný tréninkem i hrou. Zapojuje se do řešení herních situací, aniž by si to hráč uvědomoval. Učí se tak vědomě v řízeném tréninku, ale i nevědomě, například v neřízeném pouličním fotbálku.
Dnešní středoevropské děti už jej skoro neznají, ale naše generace na něm vyrostla. Bohužel zběhlost ve čtení situace a její řešení nelze nikdy dohonit pouhým organizovaným tréninkem.
Při vědomém i nevědomém učení jsou vstupní branou příjmu informací smysly (především zrak). Souvisí to i s periferním viděním, s rychlejším bezděčným vnímáním a zpracováním informací bez vědomé kontroly.
Nazvěme tyto procesy jako „třetí oko“, které vidí rychleji a jinak než ty dvě, které tradičně vnímáme jako zrak. Intuice je poněkud jiným druhem vnímání, které nejde přes zrak, a je jakýmsi „čtvrtým okem“, které člověk běžně nepoužívá při rutinní práci, ale třeba je-li vystaven náročným podmínkám nebo riskantním situacím.
„Vidět „čtvrtým okem“ do budoucnosti bez jakékoliv předchozí zkušenosti se jeví jako nesmysl. A přesto se zdá, že intuice, tedy přímé, bezprostřední, jasné spontánní rozpoznání herního smyslu a následného vývoje se ve hře přeci jenom objevuje.
Zdá se, že třetí oko je důležitým pomocníkem hráčů jako Messi. Nezapomínejme, že let míče ve volejbalu, v tenisu či při průnikové přihrávce ve fotbalu je rychlejší než psychické možnosti hráče vyhodnotit situaci, reagovat vědomým pohybem. Systém centrálního řízení pohybu potřebuje příliš mnoho času a pozornosti, a tudíž je pomalý. Přesto hráči zmíněných her tyto situace nejen správně čtou, ale i bleskově s jistotou řeší. Jak to?
Existuje jediný způsob, jak toho lze dosáhnout: předběhnout čas a vidět do budoucnosti. Většina herních rozhodnutí se děje v předstihu, tedy před započetím výsledného pohybu (úderu, kopu, hodu). A jak přišel Messi k takové schopnosti, která úzce souvisí s jeho geniálními akcemi?
Nemám informace, jak trénoval Messi, ale je vyloučeno, aby se ve hře dělo něco, co nebylo tisíckrát prožito v tréninku, ať už v řízeném nebo spontánním. Nelze se stát Messim, kterému fotbalová prozřetelnost přisoudila „svatozář“, ale je možné ho následovat v tréninku. Stejně jako rozvíjí hráč svalový aparát, techniku a herní myšlení, rozvíjí i schopnost vidět „třetím okem“, což jde samozřejmě ruku v ruce s tréninkem pod časovým tlakem.
Jestliže Messi dokáže nepromeškat ten až brutálně krátký moment, kdy se otevře skulinka v obraně soupeře k průnikové přihrávce, pak je to mimo jiné i výsledkem zbytnělosti „třetího oka“, které nabízí obrazy „blízké budoucnosti“ díky desetitisícům hodin odpovídajícího tréninku (geniální talent teď nechme stranou).
A čtvrté oko? To intuitivní? Jestliže „vidí“ bez účasti zraku a nepotřebuje zkušenost, pak zakončuji spekulací, že možná i čtvrté oko patří k výbavě fenomenálních hráčů, jako je Messi. Tuto domněnku ovšem raději nechme ověřit jinými experty.
