Je toho nějak moc, za jeden rok, nezdá se vám? Začalo to nevinným sporem o techniku běhu Gabriely Koukalové, kterýžto vygradoval neúčastí na olympiádě a následným ukončením kariéry zlaté hrdinky. To vše na závěr opepřené knihou „Jiná“. A teď hned krátce za sebou dvě kauzy, Erbanová vs. Novák, Ledecká vs. Svaz lyžování.
Slovo, vyjádřené prostřednictvím médií, má strašnou moc a může tnout do živého. A tak poněkolikáté v krátké době za sebou vylétl gin z láhve a začalo sekání do vlastního masa.
Už jsme na to přišli v trenérském cechu, že je potřeba definovat etický kodex. Já vím, neusmívejte se, jeho dodržování je nevymahatelné a jeho porušování nepostižitelné. Ale jeho přínos spočívá přinejmenším v tom, že jsou pojmenovány alespoň jakési normy, jako je respekt k pravidlům, respekt k protihráčům, ale také, a to se jeví vzhledem k výše uvedeným kauzám nyní obzvláště aktuální, respekt k profesi a respekt k zaměstnavateli.
Nejsou to jednoduché kauzy, v hlavní roli je přebujelé ego a peníze. To jsou věru silní hráči. Je tu ale také velká šance prokázat prostou lidskou moudrost právě při řešení těchto složitých názorových střetů. Kdybychom to dokázali, vážili bychom si více jeden druhého, ale především sami sebe. Posílilo by to všechny aktéry a pomohlo budovat profesní kulturu. Přesto se někteří rozhodli chopit se mačet a sekat kolem sebe. A média? Ideální instrument. Když dojdou argumenty a vůle ke kompromisům, skvěle poslouží jako beranidlo.
Když si ovšem člověk uvědomí, co dřiny a odříkání to stálo všechny aktéry, aby se dostavil významný úspěch, kolik delikátních zvládnutí těžkých závodních chvil muselo nastat, kolik odvážných rozhodnutí muselo padnout, kolik chyb se muselo napravit, přijde mi to trochu líto, když se tak těžce vybudovaná hodnota má šmahem znehodnotit praním špinavého prádla na veřejnosti.
Dialog vedený přes média je protivný vždycky, protože jsou předkládány názory nezasvěceným lidem, kteří neznají kontext. Na první pohled logické argumenty mohou být pochopeny v nesprávných souvislostech.
Celé to může vybízet k rychlému unáhlenému soudu pod palcovými titulky typu: „Rybář se brání obvinění“ nebo „Svaz vydírá Ledeckou “. Mnoho lidí ani nečte ni dál, titulek vezmou jako fakt a šíří ho í jako lavinu do veřejného prostoru.
Nejhorší je, že nabíjíme médiím z vlastních řad, a to je přinejmenším nemoudré. Budiž, ať si informace seženou a nechť informují pokud možno korektně. Tak jako existuje trenérská etika, tak předpokládám existenci té žurnalistické.
Takže si to z nedávné minulosti připomeňme: různice mezi Karolínou Plíškovou a Barborou Strýcovou , ohledně trenéra, útoky Luďka Bukače na hokejový svaz a Slavomíra Lenera . Celá kauza biatlon, a teď rychlobruslařská a lyžařská lapálie.
Na jepičích sporech vyhnaných médii do nejvyšších obrátek si smlsnou lidé bez vlastního kritického názoru, kteří se spokojí s laciným vysvětlením v novinách a začnou šířit zášť vůči jednomu nebo druhému aktérovi sporu. A jakou sílu má veřejné mínění, se v poslední době přesvědčujeme v přímém přenosu nejen ve sportu.
A tak si říkám, že by možná i další složky sportovního prostředí mohly převzít alespoň symbolicky poselství etického kodexu trenéra, který je sice formálním dokumentem a slouží spíše jako maják než jako nějaká legislativní norma, ale je tu.
Na trenérských školeních i na spanilých výjezdech do regionů propíráme jedno veledůležité téma, nazýváme ho „hodnota hodnot ve sportu“ a je o hodnotovém žebříčku člověka - sportovce. Kdo ví, o co se jedná, zřejmě mu není třeba vysvětlovat, že všechny zmíněné spory prostě za žádných okolností ž nepatří do médií a řeší se ve vlastní kuchyni. Tak nějak vnímám profesní slušnost a respekt.
V opačném případě dostává strašně na frak sportovní prostředí, které je vnímáno jako toxické, a to si prostě toxické nezasloužíme.
Související články
