Je docela běžné, že vrcholoví sportovci, kteří „jedou“ v černobílém módu prohra – výhra pod obrovským tlakem veřejnosti a médií, disponují řadou kvalit pro takové hraniční situace. Ovšem co je pro vrcholné sportovní prostředí kvalitou, může být pro normální „světský“ život nekvalitou. Dnes tedy pár slov o této polaritě.
Vzpomínáte na volantové gesto Limberského ? Fotbalové prostředí očekávalo reakci svazu a trenéra reprezentace. Tlačilo se na trenéra Vrbu , aby dospěl k morálnímu odsouzení hráčova chování či minimálně k vyjádření nějakého konkrétního postoje svazu i trenéra. Pavlu Vrbovi se nechtělo „přibíjet Limberského na kříž“. Bylo to pochopitelné jak z hlediska lidského, tak i z hlediska profesního, tedy z pohledu vztahu trenér – hráč.
Filigránská psychologická trenérská rozhodnutí totiž vychází ze znalostí osobností hráčů a z dlouhodobě budovaného partnerského vztahu hráč – trenér. Zodpovědný kouč může kritizovat hráče v rámci jejich společné práce, což je hra a výsledek. Trenér však není soudce, který posuzuje chování z hlediska rozporu se zákonem, ani rodič, který je zodpovědný za výchovu svého potomka!
Zkušený trenér ví, že mnozí vynikající hráči, opravdoví válečníci, jsou psychologicky vzato hraniční osobnosti. Ve své kariéře jsem pracoval s podobnými a měl jsem je z hlediska profesního věru rád, poněvadž naší společnou úlohou bylo vyhrávat. Moji úlohou bylo řídit družstvo ve velmi vyhrocených situacích, nikoliv hráče vychovávat. Nezříkal jsem se nikdy působení na ně z hlediska životních postojů a hodnot. Ovšem především příkladem, ne jako morální kazatel.
Další mojí úlohou bylo, aby hráči udrželi své emoce na hřišti pod kontrolou a celé to divoké šestispřeží (volejbal) držet v silném tahu, ale uhlídat ho před splašením. Nemusím asi zdůrazňovat, že se to někdy povedlo, jindy ne. Sám jsem nebyl jako hráč svatý a rozumím, že ten lidský papiňák potřeboval i ventil. A někdy to i v občanském životě bouchlo.
Když se hroutí hodnotový systém postavený na jedné noze
Tím se konečně dostávám k tématu Tomáš Řepka , který byl rovněž komplikovanou hráčskou osobností, a dokonce mu na hřišti občas „jeblo“, na což nezřídka jeho družstvo i doplatilo. Ale hráč to byl pohříchu dobrý, myšleno i v mezinárodním měřítku. Střih…
Minulý týden byl odsouzen bývalý fotbalový internacionál Řepka na půl roku za podání falešných erotických inzerátů. Vůbec se nebudu zabývat detaily už tak nechutné kauzy, ale reaguji na jiné potenciální nebezpečí, číhající na sportovce po skončení kariéry. Je pro ně totiž velmi těžké najít nové životní téma.
Ostatně do této situace jsme se vmanipulovali my všichni, kteří se podílíme na produktu zvaném vrcholový sport – byznys. Jednak hráče vlastně vedeme k tomu, aby vsadili na jednu kartu. Například vrcholový fotbalista může stěží paralelně budovat další kariéru, a zadruhé se hráči dostávají k obrovským finančním částkám, které daleko přerůstají jejich lidský rozměr a tedy i schopnost s nimi rozumně nakládat.
A výsledek? Mnozí nemají vyvážený vztah ani k životu, ani k penězům. Po skončení hráčské kariéry se jejich hodnotový systém postavený na jedné noze zhroutí a jiný k dispozici nemají.
„Druhý život vrcholového sportovce“ je reálný problém k řešení, ale ze znalosti prostředí vím, jak je to složité, protože není zatím ani zcela jasné, zda by druhou kariéru vrcholových sportovců měly řešit kluby (ty se ovšem v životě hráče střídají), svazy (ty by měly zřejmě převzít díl zodpovědnosti za státní reprezentanty, ale ne za řadové klubové hráče) či stát (vytvořením kvalitních programů druhé kariéry, včetně nabídky pracovních míst).
Realita je zatím taková, že pouze u některých se podaří zapojit je do druhé kariéry trenéra nebo manažera. Ale spousta z nich tápe či to nechává osudu, někteří bohužel zaplatí pocitem prázdnoty a bezradnosti.
Morální soudy bych nechal stranou, stejně jako ve zmíněném případu Limberského. Spíše se nabízí otázka, zda odsouzený Řepka (je sice dospělý a za své chování zodpovědný), není také trochu jednou z neblahých obětí vrcholového sportu, vybičovaného do krajnosti – coby továrna na výsledky, mediální humbuk a finanční veletoče.
Související články
