Sledoval jsem předminulý týden semifinále a finále hokejového turnaje 3 na 3 na světové dětské olympiádě v Lausanne. Tahle záležitost mě uchvátila. Sice pro mě není překvapivý emocionální efekt, ale spíš to, že k tomu světová hokejová federace měla odvahu. Prosazuji něco podobného ve vlastním svazu a nafackoval bych si, že jsem doposud nebyl ještě důraznější. O co jde?
Nejprve základní informace. Turnaj probíhá v tříčlenných týmech + brankař. V jedné třetině na šířku chlapci, ve druhé dívky, prostřední třetina je volná. Hra není nikdy přerušována, po gólech se rozjíždí plynule od branky manšaftu, který inkasoval gól. I vyloučení se děje až při střídání, které určuje klakson, nikoli trenér. Střídají obě družstva najednou po minutě. Kdo ze střídajících se dříve dostane k osamocenému puku, je ve výhodě. Střídají se pravidelně všechny tři trojky v rámci týmu, jednou za třetinu i brankař.
V podstatě se nekoučuje. Za jedno utkání se hráč dostává v obraně i v útoku ke stovkám drobných akcí. Každé družstvo má za zápas desítky gólových šancí. A teď to nejzajímavější. Týmy jsou mezinárodní – nalosovány z hráčů různých zemí. Tím pádem strategie hrají pouze minimální roli – jde stále o řešení tady a teď.
Ježíš, vždyť tenhle turnaj je v podstatě ten pověstný plácek, po němž se plačtivě volá! Tvrdím to stále dokola, že když odešel plácek ze života dětí, musíme ho tam importovat jinak. Současné děti se spontánně nescházejí na hřišti či na ulici jako dříve, třeba za mého dětství.
Ale princip herního učení zůstal stejný jako za „starých časů“. Existuje řešení i v této době, přestože nezávazná uliční hra pohříchu schází. Proč si myslím, že není důvod si zoufat? K tomu musím vysvětlit pojem „implicitní“. Znamená to „skrytý, ne zjevný, nebo navenek nevyjádřený“.
Možná srozumitelnější je to ve výrazu „implicitní učení“, tedy nevědomé či podvědomé. V něm se skrývalo tajemství, jak jsme se implicitně učili na plácku fotbal. Náruživě jsme hráli, nevnímali čas ani okolí, a přitom jsme se nepozorovaně a nenásilně učili nové dovednosti či řešení situací. A v čem to spočívalo?
1. Něco jsme se učili, ale neuvědomovali jsme si, že se to učíme.
2. Informace se nám ukládaly do hlavy bez doprovodných výkladů a analýz zvenčí.
3. Slova trenéra nebo rodiče implicitnímu učení překážela, a proto byla nežádoucí.
4. Implicitně uložené nás vybavilo větší odolností proti fyzickému a psychickému stresu.
V tomto ohledu nemohu souhlasit s interpretací věhlasného mentálního kouče Mariana Jelínka (jakkoli ho jinak respektuji), který se domnívá, že implicitnost spočívá pouze v samotném neřízeném hraní, když říká: „Implicitnost zmizela. Všimněte si, že děti už si dnes nejdou po škole hrát ven.“ (web HC Vimperk 29. 9. 2019)
Oponuji: zaprvé, implicitnost nemohla zmizet, protože s ní by zmizelo podvědomé učení, a to není pravda. Nezmizela – přesunula se jinam!
Například na hokejový turnaj 3 na 3 v Lausanne. Zadruhé, děti si nebudou spontánně chodit po škole hrát ven – společenský koncept se změnil. Ale to neznamená konec světa. Ona ta implicitnost spočívá hlavně v podmínkách, které hraní na plácku nabízelo. A ty musíme dostat do tréninku a turnajů.
Světová hokejová federace to dokázala minulý týden v Lausanne.
Starých časů se dovolávají ti, kteří nemají koule vyrovnat se s novou realitou. Je jiná doba a ta leccos vzala, ale také mnohé přinesla. Víme toho například daleko víc než dříve o lidském těle, o pohybu, o hrách, a stačí jen atmosféru z ulic a plácků dostat do tréninku a turnajů. Nic jiného nám totiž nezbývá.
Že to nejde? Taková skepse je podle mě útěkem před řešením problému. problém A jak na to? Jestliže víme, že hráč se nejlépe učí sám – emocionálním prožitkem v herních (životních) situacích, pak musíme takové podmínky vytvořit.
Světová dětská olympiáda to předvedla bez koučování, bez zákulisních tlačenic, tlačeni bez přerušování, bez cizího vměšování, vlastně skoro bez rozhodčího v náhodně vylosovaných týmech.
Jak prosté! A já se ve svém svazu už u nenechám odradit. Snad všem okolo oko mě sejmul klapky z očí hokejový turnaj tu namixovaných trojek v Lausanne. Lajk!
Témata:
sport, vysoká hra, Zdeněk Haník, Marian Jelínek, olympiáda dětí a mládeže, Olympijské hry, Lausanne, učení, Vimperk, Sport na Heureka.cz
Související články
