Voráček už to "nevoře". Tenhle šampionát bude patřit jemu
Po prvním utkání na šampionátu, navíc s Bělorusy, je předčasné vynášet unáhlené soudy. Přesto se o jeden pokusím: Tým vypadá velmi slušně a mám z něj dobrý pocit. Můžu se plést, to ano, za ty roky dobře vím, že to ještě nemusí nic znamenat.
Ale s jednou věcí jsem si téměř jistý. Že Jakub Voráček prožije veleúspěšný turnaj. Už první utkání ukázalo, v jaké přijel pohodě. Nejproduktivnější Čech v zámoří se bleskově adaptoval na širší hřiště, sálalo z něj sebevědomí. Měl kuráž, chuť.
Je to celkově úplně jiný hráč, než který se v roce 2010 objevil na svém prvním šampionátu v Německu. Dobře si ho vybavuju. Byl rychlý, ale zbrklý. Vždycky se prohnal od branky k brance, ale nic z toho. Sem, tam. Sem, tam. Nabruslil kilometry, ale nic z toho. Málo střílel. Bojoval, ale nebylo to ono. Hodně toho „zvoral“...
Za tu dobu nevídaně vyzrál. Hlavně mu pomohla štace ve Philadelphii, kde v minulé sezoně rostl v kabině vedle Jaromíra Jágra, který ho cepoval. Během léta podepsal nový lukrativní čtyřletý kontrakt, ale tlak na něj nedolehl. Naopak.
I s vědomím, že se od něj mnohem více čeká a hrozí, že mu fanoušci omlátí peníze o hlavu, se vypracoval v lídra Flyers. Ukázal silnou povahu a odolnost. Na ledě vytvořil údernou dvojici s Claudem Girouxem.
A konečně začal i více střílet. Povzdych, že málo pálí, slýchával od mládí. Teď už na tom zapracoval. A i jeho nádherná vítězná rána proti Bělorusům to jasně ukázala.
Takže se máme ještě na co těšit. Věřím, že tenhle turnaj bude patřit Voráčkovi. A s ním, snad, i celému českému týmu...
Ale je třeba pochválit i ostatní hráče z NHL, hlavně borce z Phoenixu v čele s Radimem Vrbatou, kteří dorazili až ve středu večer, v pátek už hráli. I oni se s tím, až nelidským, devítihodinovým posunem, popasovali skvěle. Takže jen tak dál!
