Ten vstup je pohádkový. Čtyři zápasy, čtyři výhry, skóre 17:3. Hokejový tým vystartoval do „nové“ éry pod Vladimírem Růžičkou ve velkém stylu, to je bez debat. Na druhou stranu je třeba říct, že Dánové ani Norové se nepředstavili v takové formě, aby to byl pro reprezentaci před světovým šampionátem v Bělorusku potřebný test. Což si zkušený trenérský lišák moc dobře uvědomuje... A několikrát to sám zdůraznil.
Přesto by vůči mužstvu, v němž je plno „bezejmenných“ nováčků, bylo nefér dosavadní výsledky smáznout šmahem ze stolu jenom s konstatováním, že zápasy proti takovým hokejovým trpaslíkům nic neřeší... To by bylo neuctivé. Naopak je třeba hru mladíků, kteří se v tom nejcennějším dresu teprve otrkávají a sbírají premiérové starty, ocenit.
Vitásek, Kudělka, Mozík, Jank, Valský, Zaťovič, Filippi... V extralize odvádějí poctivou šichtu, to ano. Ale nepatří mezi hvězdy, které by fanoušky přiváděly k šílenství. Ale za způsob, jakým zvládli svoje reprezentační premiéry, si zaslouží potlesk. Ať byl soupeřem kdokoliv. I sám trenér Růžička přiznal, že byl příjemně překvapený. Řada z nich v reprezentaci zahrála líp než v klubech...
Národní tým potěšil i hrou. Přesně tak to má vypadat. Agresivita, houževnatost, přímočarost. Žádné velké kudrlinky, ale „hurá“ na branku. Draví mladíci by na ledě vypustili duši. Růžička jim během reprezentačního kempu vtloukl do hlavy přesně ten styl, který je potřeba v moderním hokeji předvádět. Je to vidět i při trénincích.
Pokud se Růžičkovi něco nelíbí, akci ihned zastaví. A zařve, až to ve stařičkém Edenu zaduní. Hokejisté při zápasech přesně plní pokyny. Mají kuráž, je z nich cítit nadšení. „Nebrblají“, že hrají jenom proti Dánům nebo Norům.
Zřetelně se ukazuje, že do budoucnosti je přesně tohle ta správná cesta. Při podobných přípravných zápasech i na akcích Euro Hockey Tour je třeba začít ohrávat tyto „zelenáče.“
Nic proti zasloužilým reprezentantům, ale v minulosti bylo vidět, že pokud je tým složený vesměs ze starších mazáků, tak oni už těžko při tuctových zápasech hledají to správné nadšení. Není divu. Utkání proti Dánům a Norům jsou důkazem, že teď už je opravdu třeba dávat šanci mladým, neokoukaným.
Proti silnějším rivalům už to nemusí stačit, ale v rámci evropské série by se neměl na výsledek klást až takový důraz. Jde přeci o budoucnost. Vychovat hráče, kteří se otrkají a jednou mohou být tahouny na šampionátech. I za cenu, že v Euro Hockey Tour to může zezačátku drhnout.
Nadějně vypadá i Růžičkova spolupráce s Jaroslavem Špačkem, někdejším spoluhráčem ze zlatého Nagana. Vedle osvědčeného asistenta Ondřeje Weissmanna si našel parketu, na střídačce se nebojí promlouvat, často nejrůznější detaily řeší i s hlavním koučem.
Bývalý nekompromisní zadák rozhodně není žádným „přikyvovačem“, Růžičkovi se nebojí oponovat. Vždyť v Plzni se při loňském tažení za titulem nebál zpražit ani Martina Straku, klubovou modlu...
Čekalo se, že strnulou reprezentaci po odchodu Aloise Hadamczika oživí čerstvý vzduch. Což se děje. Bylo by bláhové tvrdit, že stačí čtyři zápasy k tomu, aby se mohlo troubit do světa, že je všechno super, zato za Hadamczika bylo všechno na prd... To zase ne! To by bylo zkreslující.
Ale pozitivní závany jsou určitě. Růžička na rozdíl od svého předchůdce dokola neomílá, jaká by pro hráče měla být čest, když hrají za svou zemi. Netlačí na ně. Ale i tak z nich dokáže vymačkat maximum. Z ničeho nedělá vědu, řeší jenom hokej. Je vidět, že je opět ve svém živlu.
Dosavadní výsledky nelze přeceňovat. Ale ani podceňovat a banalizovat je. Znovu je třeba říct - to by vůči nadšeně bojujícím novicům nebylo fér...
Související články
