Tomáš Hertl na sobě v NHL zapracoval. Je stále mladý, ale vyzrál
Ta změna je patrná. Na ledě, ale i v kabině. Tomáš Hertl se také loni touhle dobou vydal se San Jose na pouť mezi mrakodrapy. Premiérový trip po arénách kolem New Yorku ho ale zastihl v prachbídné náladě. Při zápasech mu odskakovaly puky, nic mu nevycházelo. Nedostával se ke střelám. Dobře si vybavuju i ten jeho výraz při rozhovorech. Vypadal utrápeně.
Nedokázal se nad to povznést. Sám sebe dostával ještě níž. Už tehdy jsem se ho ptal, jestli není pod zbytečným tlakem očekávání. Nesměle kývnul, že možná, ale že si to nepřipouští. Ale připouštěl. A hodně. Dusilo ho, když viděl, že měl další zápas bez bodu.
Tentokrát přede mnou v kabině stál někdo jiný. Usměvavý a mnohem sebevědomější. Stále ještě mladík (21), ale je vidět, že urazil kus cesty. Hlavně po psychické stránce. Srovnal si to v hlavě, pochopil, že se nedají vyrábět zázraky na počkání. Přes léto na sobě ještě víc zamakal, změnil stravu.
Na první pohled se nezdá, že by nějak výrazně zhubnul, ale sám mluví o tom, že se o něco zbavil tuku. Ale zase přibral sebedůvěru. Je to znát i na ledě, pozice centra mu sedí.
Na puku je silný, dobře brání. Cestou z ledu odolal, když uviděl na chodbě ležet pizzu. Ostatní se zakousli, on vydržel. A chystal se na něco lehčího na hotel.
Loni jsem si touhle dobou říkal, že pokud nezapracuje na psychice, bude to mít hodně těžké. A měl. I on sám to pochopil. A vyzrál.
