Zaplněný stadion. Dvojnásobná návštěva oproti minulým domácím zápasům. Kvůli němu. Hokejovému Bohu. Jenže Jaromír Jágr šlágr WSM ligy neodehrál. Chápu některé fanoušky, kteří z toho byli rozmrzelí. Ale chápu i hokejovou ikonu, že nehrála. I to, jak těžké musí být pro hokejová velikána poslední týdny. I proto možná některé jeho kroky působí tak rozpolceně.
Když končila v sezoně 2012/13 výluka a všichni hráči už se kvapem balili, aby se vrátili za moře, on na žádné rady a zákazy nedbal. Ještě jednou si zahrál za svoje Kladno. V naprosté tichosti. Nikomu nic neřekl, že ještě bude hrát.
Nenápadně se vplížil do kabiny. A světe div se, ještě nastoupil i proti Litvínovu. Fanoušci si museli promnout oči, jestli vidí správně. Ano, vidí! V té době nedbal na žádná doporučení. Na to, že ostatní hráči už nenastoupili.
Na otázku, jestli nemá obavy z reakcí představitelů Dallasu, za který ještě ani po letním přestupu nestihl nastoupit, odpověděl: „A co jsem udělal špatného? Kdybych šel večer trénovat s dvacetikilovou vestou, to je mnohem větší riziko, že se mi něco stane, než že jsem odehrál tenhle zápas.“
Jen tak mimochodem: na ledě byl opět nejlepší, vítězství 3:2 režíroval dvěma asistencemi. Jenom zpečetil „jágrmánii“, která rozhořela celou extraligu.
Jágrova pozice není tak silná
Vraťme se do reality. Teď v první lize nenastoupil. I přesto, že mu to nikdo nezakázal. „Pouze“ si to kluby, s kterými v zámoří jedná, nepřály… Jasně. V roce 2013 ukázal sílu, na doporučení nedbal. Tentokrát ano. Proč? Protože jeho momentální pozice není tak silná.
Logicky. Vzhledem k jeho věku mají zájemci opravdu strach, že by se mohl zranit. Navíc nikdy neslíbil, že bude za Kladno v sobotu hrát. A to, že některé fanoušky zklamal, ho vnitřně mrzí.
Jenže není v pozici, že by si mohl diktovat. V NHL je pořád za uctívanou legendu. Když se na sociálních sítích objeví zmínka, že je v kontaktu s některými kluby, zaplaví to hromada lajků. Fanoušci jsou na jeho straně. NHL bez něj, to ne… Jenže manažeři na nostalgii nehrajou.
Jágr tušil, že získat angažmá nebude až taková sranda. Ale tohle nečekal… Ránu dostal už od vedení Floridy, které mu mazalo med kolem pusy. Chceme tě! Jenže ouvej. Najednou bylo všechno jinak. Nic, díky, nashle.
Nikdo nemiluje hokej jako on. Nikdo se mu tak neoddal. Kolem sebe většinou slýchával, jak je dobrý. Kluby se o něj přetahovaly. A teď? Zjistil, že to mohla být částečně i přetvářka. Bublina. V posledních týdnech manažeři veřejně legendu vychvalují. Ale když má přijít prostor na jednání o odpovídajícím kontraktu, už to tak žhavé není…
Nekývne na vše, Jágr má svoji cenu
Jágr nechce kývnout na všechno. Má svoji hrdost. Nechce jít pod cenu. I proto stále čeká, čeká, čeká…. Představte si sebe v té situaci. Celé roky máte práci, o které sníte. Baví vás. Děláte, co jste si vysnili. Jste v ní zatraceně dobří. Nejlepší. Slyšíte samou chválu na poradách. A najednou vám to vezmou. Jako hračku. Přitom víte, že tu práci můžete dělat dál. Stojí za vámi fakta. Výsledky. Ale stejně je to málo.
Také vás to zasáhne. Vykolejí. I Jágra. Ani on není bez duše. Bez emocí. V hlavě se mu všechno honí. Vrtají pochybnosti. Nejistota. Neví, co bude. I proto sahá k výrokům, které na první pohled jsou roztodivné. Že promluví o návratu do reprezentace… Že při omluvě, že nebude hrát za Kladno, zmíní transferkartu, přitom není její vyřízení až taková komplikace.
Hokejový Bůh prožívá těžké období. Někdo namítne: Ale co, je to jenom hokej. Jenže kdo tohle tvrdí, nezná ho. Pro něj to je něco víc. Proto fanoušci s dojetím v očích sledovali Nagano, zlaté šampionáty, kdy bylo číslo 68 v hlavní roli. Jágr jim přinášel radost. Vyvolával v nich národní hrdost. Proto se stal národní ikonou. Slýchával aplaus vestoje.
Teď lidé musejí mít pochopení i proto, jaké jsou jeho aktuální kroky. Až podepíše v NHL, což si myslím, že je pořád nejpravděpodobnější varianta, všechno se vrátí do „starých“ kolejí.
Související články
