Bůh na čtyři. Hokejový král. Ten, který umí jako snad nikdo jiný obelhávat čas. Prostě Jaromír Jágr. Kolik už toho o něm bylo napsáno... Ale pořád to není málo. Teď dotáhl Kladno zpátky do extraligy. I když je hokej týmový sport, o tom žádná, pětiletý extraligový půst v podání Rytířů je u konce právě díky němu.
Páteční čtyři góly nepotřebují další komentář... I když obrana Motoru byla mladičká, nesnižuje to um hokejového virtuosa 68. V baráži nasázel zatím v deseti zápasech deset gólů. Je nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem. Vrátil se do starých časů, kdy měl hlavu nastavenou tak, že je nejlepší na světě. A on opravdu byl. Byl přesvědčený, že když chce dát gól, dá ho. Dneska proti Motoru to bylo jasně vidět.
Po jeho hattricku to bylo 3:0, ovšem nadšeně bojující soupeř snížil. Přesně ve stylu: My nic nevzdáme! Hvězda tušila, že je třeba s tím něco udělat. Aby se tým neroztřásl. V poslední minutě šel Jágr na led. A gól. Jeho čtvrtý... Přesně v době, kdy mužstvo potřebovalo tuhle pojistku.
V závěru první třetiny šel do kabiny o něco dřív, aby nastřádal energii. A ulevil pochroumanému tříslu, které ho zlobilo. Teď zůstal. Věděl, že Rytíři ho potřebují. Šel a rozhodl... Prostě Jaromír Jágr verze devadesátá léta. V posledních letech k tomu přidal navíc i defenzivní práci. Ne že by jako utržený vagón bruslil sem a tam, ale když bylo potřeba vypomoct v obraně, udělal to.
Znovu ukázal, že vždycky, když už to vypadá, že ho věk dožene, dokáže přijít s něčím omračujícím. Jako v poslední sezoně. Návrat na led odkládal. Fanoušci už z toho byli lehce nervózní, říkalo se: Bude vůbec ještě hrát? Má to ještě zapotřebí? Neztrapní se?
V baráži všichni viděli výsledek. I já jsem se na to v sezoně Jágra několikrát zeptal. V době, kdy poněkolikáté start odložil, byl z toho mrzutý, zdravotně nebyl úplně fit. A vidím to jako dneska, jak mi za chůze cestou do kabiny pověděl: „Hele, budu hrát do pětapadesáti. V tu dobu vstřelím za Kladno vítězný gól v extralize a vyhrajeme titul.“ Šibalsky se přitom pousmál a zabouchl dveře... Abych už neměl žádné otázky.
O tom, že chce hrát do padesáti, mluvil spoustukrát. I v posledních letech. Už jsem to bral spíše s rezervou. Při rozhovorech jsem tuhle jeho hlášku vždycky doprovodil tím, že to řekl se smíchem...
Jenže poté, co předvedl v baráži, jde smích stranou. Teď víc než kdykoliv předtím platí, že tenhle 47letý nezmar do těch padesáti prostě hrát může. Nejspíš i bude.
Jágrmánie může směle pokračovat. I v extralize. A kdy že to dá ten vítězný gól a získá titul? Mimochodem: To je jediný titul, který mu jinak v přeplněné sbírce chybí. Zatím.