Jágr o sólu: Chtěl jsem připomenout, jak jsem to dělal před dvaceti lety
Jako za starých časů. V době, kdy vládl v NHL. Teď, ve 47 letech, nechal i ty mladší nakouknout do jeho dávného mistrovství… Jaromír Jágr zápas v Chomutově rozhodl dvěma góly, hlavně sólová akce, kdy přešel přes dva obránce, byla lahůdková. „Snažil jsem se připomenout mladým lidem, jak jsem to dělal před dvaceti lety,“ usmíval se kladenský majitel. Rytíři jsou po výhře 3:1 blízko vysněnému návratu do extraligy. Zato poražený Chomutov už může spoléhat jenom na zázrak.
Dlouho fanoušci vyvolávali jeho jméno. Chvíli trvalo, než se z děkovačky vrátil do kabiny. Cestou se zastavil u zástupu novinářů. Jágr opět ukázal svoje mistrovství. Po čase ho oprášil. První gól dal přesnou ranou. A ten druhý? Krásné sólo přes dva beky (Šticha s Knotem), nepomohl ani vracející se útočník (Tomica).
Je to o to radostnější, když zápas dokážete sám rozhodnout? A takhle pomáhat v cestě za vytouženým postupem?
„Nejenom já, ale všichni se snažíme dostat Kladno do extraligy. To není o jednom hráči, ale o celé organizaci, o celém městě. O sponzorech, o fanoušcích. My jsme ti, kteří by tomu měli dát cestu na ledě.“
Jste majitel, ale i hráč, který dává góly, někdy je vidět, že i na střídačce udílíte pokyny. Dost věcí stíháte, nemyslíte?
„My nejsme bohatý klub, snažíme se ušetřit peníze. Takže jeden člověk musí dělat více prací najednou. Takových lidí máme víc.“ (usměje se)
Pět výher v řadě, v tabulce máte patnáct bodů, o osm více než třetí Chomutov. To už vypadá pro vás hodně dobře.
„To je dobré, ale máme patnáct bodů a víme, že jich potřebujeme minimálně 21. Takže nám ještě scházejí dvě výhry. Aspoň si to myslím, takhle jsme si to říkali před startem baráže. Takže se na to vůbec nemůžeme koukat, že je to rozhodnuté. To vůbec ne. Může se stát cokoliv. Jak jsme vyhráli pět zápasů v řadě, můžeme jich v klidu pět prohrát. Takže jdeme s pokorou dál do dalších bojů. Věřím, že nás fanoušci podpoří hned v neděli proti Pardubicím. Já vždycky říkám, že ten zápas, co hrajeme, je nejdůležitější. Ale vždycky, když vyhrajeme, tak ten další je ještě důležitější.“
Bude tedy potřeba udržet emoce na uzdě?
„Dost dobře víme, kolik potřebujeme bodů. Když je člověk na vítězné vlně, měl by se snažit hrát pořád naplno. Každý zápas. My nic nepodceníme. To, že se prohraje, může se stát. I teď to bylo namále, bylo to o jeden gól dlouho. Myslel jsem si, že máme daleko více sil v první třetině, ale nevyužili jsme toho. Potom Chomutov začal šlapat, bylo vidět, že jim jde o všechno. My jsme ztráceli půdu pod nohama, zaplaťpánbůh, že jsme to vyhráli.“
Ale z týmu máte dobrý pocit, ne? Jste opravdu blízko.
„Blízko neznamená vůbec nic. My to dobře víme. Loni jsme taky v jednu chvíli vedli baráž a nakonec jsme se tam nedostali. Musíme bojovat do posledního zápasu. Každopádně je to lepší, než kdybychom teď měli dva body. To jo.“
Teď k tomu vašemu druhému gólu, to bylo jako za starých časů v Pittsburghu, že?
„Snažil jsem se připomenout mladým lidem, jak jsem to dělal před dvaceti lety.“
Opravdu to vypadalo, že je vám dvacet.
„To zase ne. To bylo jenom pro ty kritiky, aby viděli, jak se to dělalo dřív. Samozřejmě to nemůžu dělat pořád, nemám na to. Každý zápas je jiný, někdy se cítím dobře, jindy hůř. Dneska jsem se cítil dobře na rozdíl od zápasu v Pardubicích, kde jsem se předtím hodně trápil. A tam to naštěstí vzala na sebe čtvrtá lajna.“
Hodně jste střílel, bylo vidět, že jste ve své kůži.
„Hodně mě mrzela šance, kterou jsem měl v poslední minutě. Kdybych dal na 3:1, nemuseli jsme se trápit až do konce. Nechápu, jak jsem to mohl nedat. Byla prázdná brána. Ale nevadí…“
Byl to moment, na který jste i vy osobně čekal? Na takhle povedený zápas?
„To určitě ne. Někdy se cítím líp, někdy hůř. Záleží i na hřišti, tady mi to docela vyhovuje, protože je menší. I doma v Kladně máme malé, podobné jako v NHL. V Pardubicích bylo velké, tam se vyloženě trápím. Každé prostředí je jiné. I mě to ovlivňuje.“
Před baráží jste říkal, že už dávno nejste hráč, který rozhodne, když si řekne. Dneska to ale přesně tak vypadalo.
„Já jsem si nic neříkal, to vyplynulo ze situace. Najednou jsem měl prostor a…. Jak už jsem říkal, menší hřiště mi vyhovuje víc. Se 115 až 120 kilogramy těžko můžeš bruslit s těmi, kteří mají sedmdesát.“
Když se na ten váš gól podíváte ze záznamu, udělá vám radost?
„Na televizi nekoukám, na internet taky ne. Noviny nečtu. Jsem úplně mimo svět! (směje se) Mám svůj svět.“
Takže ani pichlavý transparent, který o vás i o celém Kladnu nachystali chomutovští fanoušci, jste neviděl?
„Ne ne, takové věci nečtu.“
Ale soupeř do vás na ledě docela šel, nic vám nedaroval.
„Mně to vyhovuje. Lepší, než kdybych s nimi musel bruslit. Raději mám osobní souboje.“
