Dobrá zpráva, tým si našel identitu. Vidíte, že (už) funguje
Každý sport má svoje pravidla i zákonitosti, bez kterých se nehne. Jakýkoliv tým si buduje identitu. Něco, co je klíčové pro jeho vnitřní chemii. Aby všechno klapalo a mohlo se vyhrávat. Ale je to i něco, co vyzařuje ven. Co se nedá popsat, uchopit, ale co se dá vycítit i na dálku. Podle toho zjistíte, jestli tým funguje, nebo ne. Jsou to konkrétní herní věci, ale i zdánlivé detaily. Nechci se plést, ale přijde mi, že český tým si na olympiádě právě svou identitu úspěšně buduje. Možná už ji našel.
Jestli jste byli z dřívějších vystoupení národního týmu v sezoně i na minulém šampionátu zmatení, nedivím se.
Co vlastně chtěli hrát? Útočit, bránit, nebo tak nějak všechno, ale vlastně nic? Dojem byl matný.
Zdá se, že od utkání se Švýcary se odpovědi dají lépe nalézt, nepotřebujete si říkat o rady z říše magie. Ale vidíte to. I to, že mužstvo celkově více žije. Jak pulsuje hráčská lavice, jak jsou do dění všichni vtažení, buší holí do mantinelu, při gólu vyskočí.
Jak si ještě na střídačce po utkání zařvali, čímž nahradili tradiční pokřik v kabině, protože kvůli povinným rozhovorům v mixzóně na to nebyl společný prostor. Možná detaily, ale právě i ty tvoří celkovou mozaiku.
I kouč Filip Pešán už nepůsobí jako sfinga, čímž tak dráždil na posledním šampionátu. Jasně, každý má nějaký styl, neznamená, že když někdo lítá po střídačce, musí být hned lepší. Ale co si budeme povídat – české hráčské povaze víc vyhovuje, když vidí někoho, kdo s nimi víc žije. Takže i v tomhle je posun.
Zlepšily se přesilovky, byl na nich znát hlavně rukopis asistenta Martina Straky, někdejšího skvělého útočníka, který na nich s hráči zapracoval. To se jasně ukázalo. Před nimi jim ještě něco maloval.
Zlepšila se střelba, hráči chodili do prostorů, kde to bolí, dávali puky na branku, nesnažili se to šmrdlat v rozích. Je vidět, že to, co trenéři chtěli, se do týmu v zápase se Rusy promítlo. Což je dobrá zpráva. Možná ta klíčová.
Rozhodně to nebyl bezchybný výkon. Bolí hlavně ztráta dvougólového náskoku, to by se nemělo tak zkušeným harcovníkům stávat. Ve třetí třetině se vyrojily minely, ani gólman Šimon Hrubec neměl životní den. Jenže to jsou věci, které přijdou, i když je mužstvo v TOP formě.
Teď mi přijde to nejdůležitější poselství, že tým žije. Nachází si identitu. Což je před play off ta nejlepší možná zpráva.
I když Češi musí do předkola, ještě to může být úspěšná olympijská mise. Tenhle tým na to rozhodně má.
