Ve výkonnostně vyhecované éře globálních mimozemšťanů má česká atletika v oštěpaři Jakubu Vadlejchovi osobnost světového formátu. Vyzrál v reprezentačního lídra, který z posledních třech velkých akcí přivezl tři medaile. Je tváří naděje, že se i v nové době dá se světem bojovat. Schází jenom zlatá medaile. Poslední přechod z borce k šampionovi.
Už to zlato skoro měl. Němec Julian Weber se ale postavil proti a pro Jakuba Vadlejcha zůstává krok na nejvyšší stupínek jako výzva do budoucnosti.
Má za sebou životní sezonu, v níž přehodil devadesát metrů, jako jediný český atlet získal globální bronz na mistrovství světa. A teď má i evropské stříbro a doplněnou sbírku atletických majorů. V minulosti i dvakrát vyhrál celkové hodnocení Diamantové ligy. Je to hvězda, které chybí jen to zlato. Sám ví nejlíp, jak to je. Že vítěz je jen jeden.
„Světová medaile je důležitá, ale vítězství je vítězství. Jak říká trenér, vítěz zajímá všechny, poražený nikoho,“ řekl Vadlejch po svém stříbrném finále evropského šampionátu v Mnichově. „Když bude mít člověk v hlavě: Jdu si pro zlato a nic jiného nechci, bude ještě víc stažený. Samozřejmě, může to být motor v tréninku a ve věcech kolem. Ale v závodě čím míň člověk přemýšlí, tím líp.“
Vyhrávat je svébytné umění. V tomhle byl mistr Vadlejchův trenér Jan Železný. Měl závody, které vyhrál se suverénní lehkostí světového rekordmana. Jenže to zvládal i v momentech, kdy na slovutné soupeře přišla touha bojovat.
Na olympiádě v Sydney v roce 2000 měl všechny zmrazit prvním pokusem do dálky 89,41 metru. Jenomže Steve Backley byl tehdy stejně zoufale bojovný jako Weber v neděli, a reagoval olympijským rekordem 89,85. Železný se postavil ke třetímu pokusu a rivalovu euforii zchladil historicky prvním hodem na olympijské půdě přes 90 metrů. Nazdar!
O rok později na MS v Edmontonu Fin Aki Parviainen, tabulkový lídr, který však sotva prolezl kvalifikací, vypálil na úvod rekord šampionátu 91,31. Co na to Železný? Nic moc. Jen přišel do sektoru a bum! 92,80. Adios, amigos!
I Barbora Špotáková tuhle sílu načerpala. Na olympiádě 2008 v Pekingu v deštivém závodě posledním pokusem zničila Rusku Abakumovovou. A také v sobotu v Mnichově vybojovala bronz posledním hodem.
Na Vadlejcha tahle očisťující zkušenost ještě čeká. Už několikrát byl titulu blízko. Na MS v Londýně před pěti lety scházelo šestnáct centimetrů, v neděli 38 čísel. Zatím na zlatý průlom čeká.
Vadlejchovy medaile |
|
| ME Mnichov 2022 | stříbro |
| MS Eugene 2022 | bronz |
| OH Tokio 2021 | stříbro |
| MS Londýn 2017 | stříbro |
„Každé zlato je totiž hrozně těžké. Nemůžete si myslet, i když jste sebelepší favorit, a že máte sebelepší formu, že to někdy bude lehké. To nikdy nebude lehké. Je potřeba tam vyndat něco víc než na trénincích. Vydolovat něco víc, než si myslíš, na co máš,“ vysvětluje Špotáková. „Na to přijdeš jenom v nějakých výjimečných situacích. Já měla, v uvozovkách, štěstí, že jsem do hodně z nich přišla. Nemám větší sílu než ony, určitě. A v jednačtyřiceti určitě ani větší fyzičku, ale tohle mám. A ty to někde víš…“
Vadlejch má svůj příběh. Mladistvou část kariéry končil často mimo finále, pomalu závodnicky vyspíval a teď už pravidelně vozí medaile. A to v éře, v níž se může stát, že devadesátimetrový hod na zlato nestačí. Jsou tu Anderson Peters a Níradž Čopra, Weber, mladý Fin Oliver Helander…
„Moc jsem mu přál, aby to bylo na to zlato. Má prostě silnou generaci a musí s ní závodit. Taky ho to posouvá dopředu, ale ještě čekají další roky, aspoň má motivaci,“ nabízí svůj pohled mistr světa a evropský šampion Vítězslav Veselý.
Buduje si tedy předmostí k útoku. Letos se opevnil na místech, z nichž může na zlato útočit kdykoli si vzpomene, pokud tělo bude fit. Nepoleví. „Musím neustále pracovat na drobnostech, maličkostech, věcech, ve kterých nejsem na tom tak dobře. Jelikož já i trenér jsme perfekcionisti, budeme makat dál, dokud nedobudeme ten Olymp,“ slíbil Vadlejch.
Témata:
atletika, oštěp, medaile, stříbro, muži, mistrovství evropy, sport, Jakub Vadlejch, ME v atletice 2022, Sportovní medaile na Heureka.cz
Související články
