Páté místo? To je nějaký divný, pomyslel si Maslák po skvělém závěru
Z divných pocitů v rozběhu se čtvrtkař Pavel Maskák na mistrovství světa přes národní rekord v semifinále (44,84) nabudil až k fantastickému boji ve včerejším finále. Jeho pátým místem z Moskvy nic nekončí. Laťka není stanovena.
Jste pátý na světě, přijde vám to normální?
„Jsem normální, jen normálně makám.“
Jak se vám běželo v nevýhodné první dráze?
„Dobře, akorát jsem musel vybíhat pomalejší začátek a pak jsem měl rychlý finiš, zatímco všichni to docela nakopli, chtěli tam být první. Já šel zezadu a povedlo se mi to. Kdybych byl v sedmé dráze, tak bych šel se všemi ostatními a možná by to bylo horší.“
Vnímal jste, že v cílové rovince předbíháte favorita Kiraniho Jamese?
„Já ho vůbec neviděl, já jsem ani nevěděl, že vyhrál Merritt. Věděl jsem akorát, že jdu přes toho Brazilce a budu sedmý. Jak jsem probíhal cílem, viděl jsem na obrazovce, že jsem pátý.“
Co jste si pomyslel?
„To je nějaký divný… Chtěl jsem do finále, být pátý je super.“
Vypadá to, že si stavíte laťku výš a výš…
„Dal jsem páté místo, ale není to žádná laťka. Na překážkách se obhájce titulu (Brit Dai Greene – pozn. red.) nedostal do finále. Takový je život, jednou se sezóna povede víc, jindy míň. Laťka není stanovena, každý rok je odznova.“
Není tohle sen, který jste měl před sebou, když jste začínal s atletikou?
„Jak se člověk dostává víc na akce, sen je jasný: vyhrát olympiádu a vyhrát svět. Oboje, nebo jedno z toho. To mají všichni stejné.“
Může se to povést už za dva roky na světovém šampionátu v Pekingu?
„Je to možné. Tento rok to nevyšlo, z Evropy už titul mám, další svět je za dva roky, tak uvidíme za dva roky. Třeba mě zbrzdí zranění. Ale na to člověk musí zapomenout a potom začít makat další měsíce a roky.“
