Hejnová má na MS formu a zase pouští hrůzu: Cítím se trochu jako černý kůň
PŘÍMO Z LONDÝNA | Je tu mistrovství světa a překážkářka Zuzana Hejnová zase začíná děsit soupeřky. V pondělním rozběhu v Londýně si v přímém souboji podala Američanku Tateovou a Dánku Petersenovou a v klidu vyhrála v čase 55,05 sekundy. I spolu s Denisou Rosolovou si už v úterý užije semifinále.
Zdá se, jako by vám mistrovství světa dávalo sílu, je to tak?
(úsměv) „Já se hrozně těšila, protože tréninky naznačovaly, že formu mám. Běhala jsem rychle na tréninku, povrch je skvělý, k tomu diváci, to udělá svoje. Mám takové správné závodní naladění a vždycky na těch mistrovstvích předvedu víc, než na co mám. Já jsem se hrozně těšila, až začnu závodit, protože všichni už běhali a já čekala.“
Vybavily se vám na dráze vzpomínky na londýnskou bronzovou olympiádu 2012, kde začal váš přerod v šampionku?
„Vybavily… Přemýšlela jsem nad tím, jak byla ta olympiáda skvělá, jak se mi to povedlo. A říkala jsem si, že by bylo krásné na to navázat. Všechno je dobré. Nasvědčuje to tomu, že by to tady mohlo dopadnout dobře.“
S průběhem rozběhu jste spokojená?
„Jo, bylo to docela snadné. Běžela jsem do třístovky, pak už jsem si to hlídala na obrazovce, takže jsem pošetřila nějaké síly. Jak jsem běžela volně, tak jsem motala rytmus, zítra (v úterý) to určitě bude o dost lepší.“
Dánka Petersenová na vás těsně před cílem zkusila zaútočit, věděla jste o ní?
„Hlídala jsem si ji. Dívala jsem se na obrazovku a nenechala jsem ji. Snažila jsem se běžet rytmicky dobře a od začátku trochu svižněji. Když jsem viděla, že jsem první, tak jsem zvolnila. Chtěla jsem ušetřit co nejvíc sil a zároveň doběhnout první, ať mám dobrou dráhu.“
Jaké čekáte semifinále?
„Určitě se poběží mnohem rychleji, myslím, že i já se budu cítit líp, protože jsem včera (v neděli) měla volno. Po dni volna se nikdy necítím úplně dobře. I tak to dopadlo dobře, takže si myslím, že to bude lepší.“
Na minulém šampionátu v Pekingu jste po semifinále řekla, že můžete běžet o zlato. Jak se to vyvíjí teď?
„Uvidíme. Teď se nedá nic říct, neviděla jsem ani soupeřky. Uvidím, jaké dostanu semifinále, co mi nalosují, kolik pošetřím sil. Ale můžu běžet dobře.“
Před šampionátem jste mluvila o tom, že se necítíte jako favoritka, ale spíš závodnice, která může útočit zezadu. Platí to pořád?
„Cítím se trochu jako černý kůň závodu. Jen já a trenérka víme, jak jsem na tom, jestli jsem dobře připravená. Já věřím tomu, že udeřím zezadu a prodám, na co mám.“
