Ogrodníkovou povede ve finále MS kouč i přítel Veselý: Strašný nervy!
PŘÍMO Z DAUHÁ | První část mise zaláskovaného páru na atletickém mistrovství světa vyšla. Oštěpařka Nikola Ogrodníková poprvé v kariéře postoupila do finále MS. V kvalifikaci jí na tribuně radil Vítězslav Veselý, její přítel, ale také trenér. „Energie tam je,“ všiml si Veselý před úterním finále. I jeho pak čeká na šampionátu vlastní závod.
Vítězslav Veselý stál na zadních schodech Chalífova mezinárodního stadionu a vyhlížel svou přítelkyni - i závodnici.
„Jsou to strašný nervy,“ ulevil si.
Nikola Ogrodníková se v kvalifikaci dostala do problémů. První pokus letěl mimo výseč.
„Já běžela opatrně a podvědomě jsem neběžela do konce, technicky to nebyla žádná sláva, neměla jsem vůbec orientaci v prostoru,“ vysvětlovala.
Druhý byl krátký.
„Nebyl tak špatný, protože kdybych ho trefila trochu níž, tak doletí daleko. To mě uklidnilo. Věděla jsem, že když to udělám stejně, ale dám to níž, tak to bude dobrý,“ říkala.
Ale třetí pokus měla jen jeden. Oštěp sice nedoletěl ke kvalifikačnímu limitu 63,50, ale výkon 61,17 nakonec na finále stačil.
„Už před pokusem jsem si říkala, že to dopadne, jak má. Doufala jsem, že to tam švihnu a zachráním se,“ líčila Ogrodníková. „Přála jsem si to švihnout prvním pokusem, ale ta kvalifikace je těžká.“
Ogrodníková je loňskou vicemistryní Evropy z Berlína a v letošních tabulkách je jarní masivním osobním rekordem 67,40 metru na třetím místě světových tabulek. Ve finále MS ale ještě nebyla. Navíc ji těsně před odletem do Dauhá oslabila nemoc, kterou léčila antibiotiky.
„Já byla v tom sektoru nějak moc v klidu. Z toho jsem byla nervózní. Mám ráda, když jsem nervózní, ale na obědě i v autobusu se mi klepaly ruce, strašně jsem zmatkovala,“ vyprávěla. „V sektoru to ze mě spadlo, to možná byla chyba, že jsem se nedokázala pořádně nabudit.“
Na tribuně jí pomáhal její přítel Vítězslav Veselý, který jí s přípravou radí už třetím rokem a v Dauhá je spolu s Rudolfem Černým už oficiálně jako její kouč.
„Je to dobrá škola do života. Trenér je takový našeptávač a je to všechno na závodníkovi,“ říká Veselý. „Člověk se od toho musí oprostit, což mi často nejde. Prožívám to. Život nedává jenom to, co chceme. Komplikace jsou, ale to je přirozená součást života.“
Ogrodníková připouští, že jí podpora blízkého člověka dává klid.
„Nebojím se, že by se to nepovedlo,“ hlásila už před odletem. „Možná je to i tím, jak jsem začala chodit s Víťou, že jsem zesílila v hlavě a tohle mi pomohlo se na věci dívat trochu jinak. Každý měsíc, co jsme spolu, mě hodně posunul.“
V úterý večer bude Veselý na tribuně znovu při finále. A teprve potom se bude moci stoprocentně vrhnout na svůj závod, který začíná páteční kvalifikací.
„To mi úplně nesedí,“ připouští Veselý. „Od doby, co závodíme, je oštěp poslední den. To nejlepší na konec, to beru. Ale my to tam všechno odsedíme, odčekáme a pak druhý den jedeme domů, takže si to moc neužijeme. Kdybych závodil první já, budu pak mít klid a můžu prožít Nikolu. Takhle se člověk musí pořád soustředit na sebe a říká si, že se nesmí vyšťavit. Ale ono to s emocemi cloumá...“
