Pojďme se podívat do hlavy člověka, který ví, jaké to je skočit nejvýš v historii.

„Je těžké to popsat. Je to nějaký druh blackoutu. Pamatuju si jenom, že jsem se strašně soustředil, abych netrefil laťku. Pak jsem byl nad laťkou a potom jsem začal utíkat jako idiot,“ vyprávěl Duplantis poslední červnový den, když na slavném olympijském stadionu ve Stockholmu překonal laťku ve výšce 616 centimetrů. Šlo o nejlepší výkon historie pod širým nebem.

„Myslím, že je to dobrý timing,“ pochvaloval si Duplantis. „Tohle je čas, kdy jsem chtěl být v nejlepší formě. Cítím, že jsem ve formě vyhrát svůj titul a v Eugene předvést něco opravdu speciálního.“

Nic jiného ostatně od Duplantise ani nečekejte. Dejme si do souvislostí, na koho navazuje. Jeho fenomén stojí na zádech slavného Ukrajince Sergeje Bubky, který kdysi v osmdesátých letech minulého století udělal ze skoku o tyči zábavu pro masy. Na šestimetrovou hranici pro tyčkaře se tehdy lidé dívali skoro jako na Měsíc při dobývání vesmíru. Bubka si ji přivlastnil a loučil se s bilancí pětatřiceti světových rekordů.

Až dvě desetiletí po jeho odchodu se objevil Francouz Renaud Lavillenie, posunul jeho rekordy dál a stal se králem své éry. Nad ní se ale začalo smrákat, když se objevil mladý Duplantis.

„Mondo mi vždycky říká, jak snadný skok o tyči je. On se pro tyčku opravdu narodil,“ vyprávěla před dvěma lety jeho matka Helena pro CNN, přičemž