Špotáková dostala dar od Zátopkové. Vždy jsem chtěla být jako ona, přiznala
Kapitánská hodnost a Záslužný kříž ministra obrany zdobí od úterka vojenskou uniformu Barbory Špotákové. Obojí ale zastínil dárek od legendární oštěpařky Dany Zátopkové. Přestože olympijská vítězka z roku 1952 přijímala gratulace ke středečním devadesátým, byla to právě ona, která obdarovávala jako první. Svojí nástupkyni Špotákové předala unikátní medaili z ryzího zlata, kterou nechala ve čtyřech kopiích vyrobit ještě se svým manželem Emilem Zátopkem.
„Úplně mě svým dárkem odzbrojila,“ prohlásila dojatá dvojnásobná olympijská šampionka Špotáková. „To bylo něco tak krásného, až se mi sevřelo hrdlo.“
V čem je pro vás paní Zátopková inspirací?
„Nejen svými sportovními výkony, ale hlavně životním optimismem a elánem. Vždycky jsem si přála být jako ona, protože ji opravdu nesmírně uznávám.“
Co jí chcete popřát k narozeninám?
„V devadesáti letech hlavně zdraví, protože to je to nejdůležitější v každém věku. A také aby jí vydržel životní elán, protože tím nás všechny dovede nakazit. Opravdu nás těší její přítomnost a vždycky, když se objeví mezi mladými sportovci, si toho všichni váží.“
Dostala jste zlatou medaili od oštěpařské legendy, v čem je pro vás jiná než klasické medaile, které vyhráváte na závodech?
„Tahle je daleko osobnější, člověka zahřeje víc. Vždycky jsem si ale přála, abych na velké soutěži dostala medaili od Honzy Železného nebo od Dany Zátopkové, to by bylo moc pěkné.“
Teď tedy máte osobní medaili od paní Zátopkové. Necháte si ji doma?
„Radši asi poputuje do sejfu. Dana říkala, že jsou jen čtyři kusy, je tedy daleko cennější než nějaké olympijské zlato, které je vyrobené ve více kopiích.“
I vy jste si pro paní Zátopkovou připravila dárek, byl také osobní?
„Dlouho jsem přemýšlela, co bych Daně mohla dát. Vím, že má ráda červené víno, a když jsem v pondělí byla v Bordeaux, dala jsem si při vybírání záležet. Ještě jsem ho tedy oblepila takovou osobní nálepkou, aby to nebyla jenom flaška.“
Ve Francii jste byla, neboť o víkendu jste na mítinku ve francouzském Talence absolvovala sedmiboj. Jak byl pro vás vyčerpávající ve srovnání s velkým oštěpařským závodem?
„To je úplně něco nesrovnatelného. Po prvním dnu sedmiboje, když jsem měla za sebou čtyři disciplíny, jsem si myslela, že se ráno probudím bolavá. Ale nebylo tomu tak. Kolikrát je to ráno po velkém závodě v oštěpu horší. Je to jak kdy, ale opravdu, i samotný oštěp je náročný a ráno po něm tělo bolí.“
Byla jste po dvoudenním závodě hodně unavená?
„Nijak zvlášť. Abych pravdu řekla, počítala jsem, že to bude horší.“
Takže dojít na setkání k ministrovi obrany v lodičkách nebylo tak náročné, jak jste se obávala?
„Myslela jsem si, že to bude skutečně horší. Opravdu mi to nijak extra zabrat nedalo. Asi mám nějakou dobrou formu.“
