Bylo to fakt na krev, smála se po rekordu sedmibojařka Klučinová
Mezeru po odchodu legend Tomáše Dvořáka a Romana Šebrle vyplnila žena. Eliška Klučinová posbírala na kladenském TNT Express Meetingu úžasných 6460 bodů v sedmiboji a vlastní národní rekord z loňského MS v Moskvě vylepšila o masivních 128 bodů. Jde o výkon světové úrovně, v letošních tabulkách je výše jen pět žen.
Napadlo by vás, že překonáte národní rekord o tolik?
(smích) „Je to docela o dost, to máte pravdu. Musím říct, že mě to velice překvapilo. I když jsem měla v plánu útočit na svůj rekord, tak mě nikdy nenapadlo, že to bude o takovýhle kus.“
Už před závodem jste působila sebevědomě…
„Já jsem to dopředu nevěděla. Do každého závodu jde člověk samozřejmě s tím, že by se chtěl zlepšit. Já jsem měla formu v Götzisu, bohužel se to neprodalo. Nějaké rezervy tam byly, tak jsem věřila, že by se to tady doma mohlo povést.“
Jak se vám spalo po prvním dni, kdy už bylo jasné, že máte šanci na velký výkon?
„Pravda byla, že jsem usnula hned. Bohužel jsem se za dvě hodinky vzbudila a už jsem nemohla spát. Říkala jsem si: Co budu dělat? Počítala jsem si ty bodový součty, trvalo mi to asi tři hodiny. Vypočítala jsem to opravdu dobře, myslím si. (smích) Moc jsem se nevyspala, ale bylo to proto, že jsem byla nakopnutá, přece jenom mi to vrtalo v hlavě, že by to chtělo něco dát.“
Zlepšila jste si také osobní rekordy na překážkách, ve výšce i v dálce. Kdy jste se nejvíc uklidnila?
„Ono to šlo po disciplínách. Hodně jsem se uklidnila po překážkách, protože s těmi bojuju celý život. Pak jsem se hodně uklidnila na výšce. V zimě jsem měla problémy s kotníkem, akorát jsem si trošku pokazila techniku. A dálka, to byla bomba.“
Cítila jste na poslední osmistovce přes dřinu aspoň trochu euforii?
„To beru jako dobrej vtípek, protože když člověk probíhá čtvrtkou a čeká ho ještě jedno kolo, to se honí nejrůznější věci. Já jsem říkala: Jé, už mě párkrát vyřadilo z běhu, že mě začalo píchat na boku. Trošku jsem cítila, že mě začíná na boku píchat. Tak jsem si říkala: Ježíš, už je to jenom čtyři sta metrů, to snad dám. Podařilo se.“
Pomohlo vám pomyšlení, že vám na osmistovce k rekordu stačil čas výrazně pomalejší vašeho osobního maxima?
„Nebylo to vypuštěné. Bylo to fakt na krev. Někdy se to nesejde. Když se člověk nemůže při víceboji pořádně najíst, tak mu prostě dojde. Ani posledních sto metrů není jistých, že doběhne.“
