Veselý po vítězství na Zlaté tretře: Já a hvězda? Pomalu si zvykám
Barbora Špotáková zůstala s podezřením na zánět slepého střeva doma, ale Vítězslav Veselý se o slávu českých oštěpařů na Zlaté tretře postaral. V parádní sérii čtyřikrát atakoval hranici 87 metrů a vítězným prvním pokusem přehodil o 38 centimetrů. Poprvé v kariéře si tak užil vítězné kolečko.
Házel jste i za Barboru Špotákovou?
„Určitě byla škoda, že bylo publikum ochuzené při představení domácích hvězd. I když říkat o sobě hvězda mi nejde přes pusu. Barča je největší domácí hvězda posledních let. Ale bojoval jsem hlavně za sebe, abych tu předvedl co nejlepší výkon a měl z toho dobrý pocit. Tretra je pro mě výjimečná.“
Nezvykáte si už trochu na postavení hvězdy? Přece jenom, jste mistr světa…
„Jo... Dneska jsem běžel první vítězné kolečko v životě. A užil jsem si to. Vloni na mistrovství světa v Moskvě jsem totiž vyběhl, ale startovala nějaká disciplína, tak jsem to po padesáti metrech zabalil. Myslím, že se přizpůsobuju. (smích) A jsem rád, že je na co si zvykat.“
Zažil jste někdy situaci, v níž byste byl pod takovou pozorností publika jako v Ostravě?
„Tady je to pro nás opravdu obrovská výjimka. Půdu nám připravil už Honza Železný. Je to velké jméno, lidi ho pořád znají a mají ho strašně rádi. My oštěpaři v tom pokračujeme. Jenom dobře, že se závody povedou a můžeme si to užívat my i publikum. Je to super, že se mi to před domácím publikem takhle povedlo. Jsem za to strašně rád.“
Jak se vám líbila vaše série kolem 87 metrů? Házel jste, jak se říká do kýble, ten byl ale tentokrát pořádně daleko…
„Je pravda, že když je ten kýbl dál, o to víc malinko mrzí, že to bylo do kýble. Málokdy mám energii do posledních pokusů, ale dneska jsem ji fakt měl. Cítil jsem v hlavě, že kdybych to trošku trefil, mohl to být i osobák nebo ještě dál. Malinko škoda. Ale jinak super… Je to můj nejlepší výkon, co do průměru hodů určitě. Ještě nikdy se mi nepovedla taková stabilita výkonů. Je to trochu záhada, ještě při rozcvičování jsem Péťovi Frydrychovi říkal, že nevím, co tam dělám, že mám strašně divný rozcvičení. Ale paradoxně mi to možná pomohlo.“
Na oštěpaře prý při hodu působí síla až sedmi tun, kolik to bylo dnes?
„Je to odvislé od techniky. Když ji uděláte dobře, tak těch sedm tun převedete do oštěpu a ono vám to projde tělem jako elektrický proud. Třeba v Oslu se to míjelo, ani jsem nebyl po závodě zničený.“
Vrátil jste se na pozici české jedničky, nebudete ještě usilovat o nominaci na víkendové mistrovství Evropy družstev do Braunschweigu, kam se nominoval váš kolega Petr Frydrych?
„Ne ne ne. Péťa si nominaci vybojoval, měl by jet. Nejsem prví o tolik. Kluci asi dneska měli trošku větší představy, ale Péťa zase hodil za osmdesát a Kubovi Vadlejchovi to letělo k osmdesáti. Chce to závodit, závodit a oni se stabilizují.“
