14. srpna 2014 • 12:23

Atletka Drahotová došla třetí, v cíli pak musela na vozíček

Autor: nit
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z CURYCHU | Teprve devatenáctiletá multifunkční sportovkyně Anežka Drahotová na evropském šampionátu v Curychu slaví bronz v závodě na 20 kilometrů, který vybojovala jen tři týdny po zisku juniorské mistryně světa. Navíc časem 1:28:08 hodiny o pět sekund překonala vlastní národní rekord. „Takhle hezky jsem si to určitě nepředstavovala,“ usmívá se Drahotová.



Jak si užíváte své první velké dospělé medaile?
„Jsem spokojená moc, ta medaile je pro mě vážně moc cenná. Byť odpadla největší favoritka (Ruska Kirdjapkinová se před šampionátem odhlásila – pozn. red.), bylo tam hodně holek s lepšími časy ze sezony, než mám já.“

Je to pro vás největší den kariéry?
„Víc si asi cením zlata na juniorech. Je to zlato, nikdo vás ten den neporazil. Dnes jsem hrozně spokojená. Ale když vidím vteřinu na druhé místo, trochu mě to mrzí. Trenér říkal, že zrychlení soupeřek na konci bylo opravdu velké.“

Na sedmnáctém kilometru jste ještě v úniku s Ruskou Elmirou Alembekovou…
„Na sedmnáctém kilometru mi bylo v uvozovkách pořád pocitově dobře, pomýšlela jsem na zlatou medaili. Ale pak mi začalo docházet. Ale poslední kilometry byly pro mě příliš těžké, hlavně posledních šest set metrů.“

Anežka Drahotová musela na vozík
Anežka Drahotová musela na vozík

Překvapila vás Ukrajinka Ljudmila Oljanovská útokem, kterým vám těsně před cílem vzala stříbro?
„Trenér křičel, ať se neotáčím. Jednu dobu jsem šla kolem vitríny a podívala jsem se do strany. Ljudmilu jsem tam neviděla, byla schovaná na levé straně. Už jsem nedokázala zareagovat, i když jsem se na konci snažila. Ale jsem ráda i za to třetí místo, protože být to o kilometr delší, tak už nevím…“

Zbyly vám v cíli nějaké síly? Vloni na světovém šampionátu v Moskvě vás křísili zdravotníci, teď vás zase pořadatelé posadili do pojízdného křesla…
(smích) „Musím říci, že místní pořadatelé to mají trošičku nadsazené. Jen jsem si jako obvykle potřebovala trochu lehnout a už mě nabírali. Ale nechtěla jsem mít fotky na invalidním vozíku, tak jsem se rychle zvedla.“

Bylo pro vás složité se na závod připravit, když jste teprve před třemi týdny v americkém Eugene vyhrála juniorské mistrovství světa?
„Po Eugene jsem byla docela unavená. Přelet byl devět hodin. Ale trenér má zkušenosti s časvoými posuny. Po návratu jsem se začala připravovat na tenhle zváod. Zlato z Eugene jsem ani neslavila.“

Jak se těšíte na mistrovství světa v cyklistice, které vás čeká v září?
„Udělám maximum, abych jela co nejlíp. Budu chtít pomoct Martině Sáblíkové, ona bude ta, co bude mít největší šanci uspět. S trenérem jsme se bavili o mistrovství světa v běhu do vrchu.“

Zatím jste se tedy ještě neutvrdila, že vaše budoucnost leží na chodeckých tratích?
„Já myslím, že to rozhodnutí si ještě nechám.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud